Z chudoby do přepychu

Anotace:

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Název: Rudá královna

Název v originále: Red Queen

Autor: Victoria Aveyard

Série: Rudá královna

Díl: 1.

Počet stran: 360

Rok vydání: CooBoo, 2015

Setkala jsem se s negativními i pozitivními komentáři. Ty negativní se většinou týkaly toho, že se kniha podobá jiným. Já osobně můžu ale jmenovat jenom Selekci od Kiery Cass, která mě příliš nezaujala hlavně kvůli plochým a umělým postavám. A pak to možná mělo ještě něco málo společného se sérií Jsem roztříštěná od Tahereh Mafi - opět mě moc nebavila. Takže když se to dalo dohromady, vzniklo až na několik drobností opravdu dobrý příběh.

V první řadě se mi nelíbilo, za jakých okolností se Mare dostala do paláce. Jako zlodějka nepohrdla jedinou příležitostí, aby získala něco cenného. Jednoho dne se však zaměřila na toho nepravého a byla přistižena při činu. Cal – mladík, kterého se pokusila okrást – se s ní dal do řeči, jako by se vůbec nic nestalo a ona se mu samozřejmě představila jménem. Do několika dnů je jí přidělena práce v paláci a z Cala se vyklube korunní princ. To byl možná trochu spoiler, nebo možná ne, protože to snad musí napadnout úplně každého. Chápu, že se děj musel nějak posunout dopředu, ale tohle podle mě nebyl nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Zaprvé: přece nepovíte své jméno někomu, koho jste se před chvílí pokusili okrást, ať už je jakkoliv milý a hezký. Zadruhé: proč by se Cal vůbec staral o nějakou Rudou venkovanku? A zatřetí: V knize jsou popisovány rozdíly mezi Rudými a Stříbrnými, takže vážně pochybuji, že by se jednoduše mohli převléct a nepozorovaně se pohybovat mezi druhou skupinou. Možná byla tma, takže Mare neviděla jeho světlou kůži. Ale princ se přece nemůže chovat jako někdo jiný z její vesnice. Jeho řeč jí musela připadat jiná. Držení těla nebo světla v jeho očích. Protože jak bylo řečeno, lidé z vesnice mají záda ohnutá těžkou prací, tváře strhané a oči bez lesku, z kterých pomalu uniká život. Jednoduše nevěřím, že by ji takhle mohl oklamat.

Další věc, která se mi nezamlouvala, bylo, jak hlavní hrdinka rychle Stříbrným uvěřila. Jistě, že samotná v paláci toužila po pochopení a spojencích, ale po téměř dvou desetiletí, kdy byla svědkem, co všechno lidé dokážou, se přece jenom nemusela hned pověsit na ty, kteří jí projevili trošku sympatií.

Dokázala jsem ale ocenit, že Mare uměla přemýšlet, i když ne vždy došla ke správnému závěru. Nevrhala se bezhlavě do nebezpečí a dokázala se o sebe většinou postarat. Jen kdyby se kolem princů nechovala tak pitomě.

Cala jsem si z nějakého důvodu neoblíbila ani trochu v ani jedné situaci. Snad jako jediná postava tady mi nepřipadal moc reálný. A hlavně jeho charakter autorka nedovedla až do konce, ale od toho jsou další díly, no ne?

Maven – druhý z princů a Calův nevlastní mladší bratr – tvořil druhou stranu mince. Úplně jiné vlastnosti a pohled na svět. Naopak tahle postava mě neskutečně zaujala o to víc ještě na konci. Proto jsem na Mare chtěla zakřičet pokaždé, když trávila čas se špatným princem.

Akce přišla až v závěru, ale taky stála za to. Uznávám, že jsem něco takového nečekala, i když jsem možná měla. V tomhle ohledu jsem na tom byla stejně jako hlavní hrdinka a obě jsme zůstaly koukat s otevřenu pusou, kdy jsme nevěděly, jestli začít vztekle ječet nebo brečet.

Závěr přímo jen navnadil na druhý díl a já doufám, že si ho budu moct přečíst už brzy, dokud mám všechno čerstvě v paměti.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Martinus.
Knihu můžete zakoupit ZDE.

Hodnocení: 4/5