Zobrazují se příspěvky se štítkemRomance. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRomance. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 6. února 2016

Crash into You - Katie McGarry

Dívka se samými jedničkami a dokonalým životem – to je to, co lidé od Rachel Youngové očekávají. Takže skrývá tajemství před svou bohatou rodinou...a právě teď může přidat na seznam další dvě. Jedno se týká závodění s cizinci na ulicích v nočních hodinách ve svém Mustagovi. A to druhé? Sedmnáctiletého Isiaha Walkera – kluka, se kterým by ani neměla mluvit. Ale po tom, co jí mladík v pěstounské péči s tetováními a intenzivníma šedýma očima zachrání, nemůže ho dostat z hlavy.
Poslední věc, kterou Isiah potřebuje, je zaplést se s bohatou holkou. Ale kvůli společné zálibě v autech a závodění se ocitnou v nebezpečí a mají šest týdnů na to, aby vymysleli, jak z toho ven. Šest týdnů, aby zjistili, jak daleko jsou schopni zajít, aby zachránili jeden druhého.

Název: Crash into You
Autor: Katie McGarry
Série: Pushing the Limits
Díl: 3.
Počet stran: 474
Rok vydání: 2013



A tak jsem čekala a čekala a čekala, až třetí díl série konečně přeloží do češtiny, až už se mi čekat nechtělo, protože bych se asi nedočkala. Popravdě jsem se spíše chtěla dostat k tomu čtvrtému kvůli bojovému sportu, ale nemínila jsem přeskakovat celou knihu.
Nakonec to nebyla taková ztráta času, za jakou jsem to zpočátku považovala. Všechny ty věci kolem aut a závodění mě opravdu bavily, že jsem si chvílemi připadala jak v Rychle a zběsile, což je jenom dobře.
Zápletka mi připadala mnohem lepší a promyšlenější než u předchozích dvou dílů. Já toho sice o autech příliš mnoho nevím, takže nemůžu úplně zhodnotit, jak moc tomu autorka rozumí, ale uznávám, že její popisy zněly opravdu věrohodně.
Naopak postavy už mě však tolik nezaujaly jako v předchozích dílech. U Isiaha to neplatí, ale Rachel mi nebyla příliš sympatická. Nějak jsem nedokázala pochopit její chování. Sestra jí zemřela na leukémii ještě předtím, než se narodila a její matka měla pravděpodobně další děti jen proto, aby nahradila svou mrtvou dceru. Rachel je nenáviděla za to, že z ní dělají Colleen, že chtějí, aby byla až do posledního puntíku jako její sestra. Přesto to ale byla sama Rachel, kdo se neustále porovnával s Colleen, kdo pořád dával pozor, aby v něčem neuklouzla a ostatní neviděli, kdo ve skutečnosti je. Tak ať se ale sakra rozhodne, buď chce napodobovat Colleen nebo ne, možnost někdy prostě není na výběr. Skoro jako by chtěla být zesnulou sestrou a byla víc naštvaná na sebe než na kohokoliv jiného, že jí není.

A teď se konečně můžu vrhnout na čtvrtý díl.

Hodnocení: 4/5

středa 20. ledna 2016

Slow Play - Monica Murphy

Anotace:
Alexandria měla kdysi vše, na co si ukázala… ne, že by jí to ale jakkoli dalo lásku její prominentních rodičů. Jenže ti jsou teď na dlouho v chládku a Alex netouží po ničem jiném než po normálním životě.
To by ale nesměla padnout do oka největšímu záletníkovi široko daleko, který rozhodně dostane každou, která ho zaujme. Ovšem Alex mu hned pěkně od plic řekne, co si o takových, jako je on, vlastně myslí a že s ním nechce mít nic společného. Tím ho jen ještě víc naláká.
Najednou se ale Tristan začíná chovat jinak, než je jeho okolí zvyklé. Je možné, aby se nenapravitelný holkař najednou napravit přece jen chtěl? A jak moc dlouho se nechá Alex přesvědčovat, když ji to k němu nepředstavitelně táhne?
Název: Slow Play
Autor: Monica Murphy
Série: The Rules
Díl: 3.
Počet stran: 312
Rok vydání: 13.10. 2015


Tohle si zaslouží plné hodnocení, protože podle mě překonal předchozí díly série. Tihle dva byli prostě tak roztomilí, že to ani není možné. Rozhodně jsem si je jako pár oblíbila nejvíc, i když Jade zase mezi holkami zvedla laťku vysoko a nejsem si úplně jistá, jestli by ji Alex sama o sobě bez Tristana překonala. 
Určitě si někdy v budoucnu přečtu další knihy téhle autorky, protože mi její styl psaní naprosto vyhovuje a příběhy mě baví.
Hodnocení: 5/5

pondělí 11. ledna 2016

In the Dark - Monica Murphy

Anotace:
Lucy čeká poslední léto před vysokou školou, a proto si potřebuje našetřit pořádné peníze, aby měla vůbec z čeho studovat. Už si zvykla na to, že doma nemají zrovna plno peněz, ačkoliv se její matka snaží, seč může a Lucy je na ni hrdá. Proto když se naskytne příležitost hlídat přes lésto sídlo jedněch boháčů, Lucy nadšeně na nabídku kývne.
Netušila ovšem, že se ve vedlejším domě objeví hříšně přitažlivý a sympatický Gabe, s nímž bude chtít prožít daleko víc než jen obyčejné líbání. Už od začátku si ale oba dva jasně stanoví pravidlo, že jde jen o letní románek, protože ví, že se po létě už nejspíš neuvidí. Jaké je jejich překvapení, když se ocitnou na stejné škole. Jenže teď má Lucy daleko větší problém než je vzájemná přitažlivost. Gabe si totiž pořád myslí, že je Lucy bohatá…
Gabe si nikdy nemyslel, že by ho mohla uhranout jedna dívka, s níž prožil daleko víc než jedno kouzelné léto. Když zjistí, že chodí na stejnou školu, rozhodne se zkusit navázat tam, kde skončili. Nechápe ale, proč se mu Lucy snaží vyhýbat. Jen tak lehce se ale nevzdá…
Název: In the Dark
Autor: Monica Murphy
Série: The Rules
Díl: 2.
Počet stran: 278
Rok vydání: 2015

Tahle kniha se mi líbila o poznání méně než první díl. Lucy mi nepřipadala tak zajímavá jako Jade a to stejné platilo bohužel i pro Gabea. Mrzí mě taky, že jsem se nedočkala nějakého rozřešení s Gabeovou rodinou. Jen pár slov, ale já stejně nemám tušení, jak to dopadlo, jestli Lucy přijali mezi sebe, nebo jestli Gabe převzal otcovu firmu. Připadalo mi to takové trochu nedodělané. Něco mi tady chybělo.
Znovu mě překvapilo, jak lehce a rychle se tyhle knihy čtou. Stejně jako Fair Game, kterou jsem četla asi před měsícem, i tenhle díl, jsem zvládla za jedno odpoledne. Těším se na poslední díl, protože se bude soustředit na mou oblíbenou postavu.


Hodnocení: 4/5

úterý 30. září 2014

Wild Temptation: Emma Hart

Liv se snaží, jak může, aby stíhala svou práci barmanky i modelky pro soukromé fotografy. Nikdy u nikoho nepřespává, ráno nikdy neví jeho jméno, nikoho k sobě nepustí dost blízko. Ale na jednu noc nemůže zapomenout a už vůbec tomu nepomůže, že ten muž, který jí nedá spát, se objeví jako její fotograf. A tak poruší své pravidlo nikdy neznát jméno. Osud je znovu svede dohromady, když se zjeví jako bratranec snoubence její nejlepší kamarádky. A i když se Liv bojí víc sebe samé než čehokoliv jiného, v jeho přítomnosti ztrácí kontrolu nad svým tělem i svou myslí.




Tuto sérii jsem začala číst hlavně proto, že se mi velmi zalíbily jiné dvě knihy od této autorky a to The Love Game a Plying for Keeps (v češtině Hrej hráčem a Hrej tajně).
Na jednu stranu bylo dobré číst jiný příběh, ale mně osobně se více líbily předchozí dvě díla. Nejspíš se mi více zamlouvá to školní prostředí vysokoškoláků než tohle pracovní.
Avšak jako první musím pochválit výběr jmen, protože Olivia i Tyler jsou jedny z mých nejoblíbenějších. A hned potom začátek, knížky, které začínají přímo v ději (dokonce i takovém, jako je tento), mám mnohem radši, než dlouhé úvody, kde se všechno podrobně vysvětluje.
Olivia je skvělá hlavní hrdinka, líbilo se mi, jak plynuly její myšlenky a jak se zachovala v jednotlivých situacích. Dokonce i její slovník se sem dokonale hodil.
A i když se to někdy mohlo zdát, tohle zdaleka nebyli Anastázie s Christianem. Za což jsem velmi ráda, protože ti dva mi přijdou nudní, zato Liv s Tyem byli pořád zábavní, komplikovaní, akční a společenští. Samozřejmě měli své vlastní problémy, se kterými se na stránkách této knihy vypořádávali. Což bych ale také někdy přičetla k záporu, protože mi chyběl nějaký hlubší děj, něco, o co by šlo kromě jich samých. S tím jsem se v sérii The Game nesetkala, tam stačilo se ráno začíst a večer si uvědomit, že se pomalu musíte rozloučit s hlavními postavami.
Ale i přes sympatické postavy musím uznat, že mě děj chvílemi nudil. Nebo možná ne tak doslova, ale chtěla jsem přetočit stránky, abych se dozvěděla něco velmi překvapivého. A to se nakonec nekonalo nebo si jen nemůžu na nic vzpomenout.
Na druhou stranu velmi oceňuji návštěvu Paříže nebo Californie, protože sama jsem ještě neměla možnost tyto místa vidět na vlastní oči, mohla jsem si je alespoň představovat. K tomu všemu fantazie spisovatelky také nezklamala, nápaditost bych zařadila jako jednu z charakteristik tohoto díla.

Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala. Ale nejspíš prozatím zůstanu jen u jedné série této autorky, která se mi líbila natolik, že si nejspíš pořídím vlastní (tentokrát české) kopie.

Hodnocení: 3/5

čtvrtek 28. srpna 2014

Překroč svůj stín: Katie McGarry

Echo vždy patřila mezi oblíbené holky ze školy, měla spoustu kamarádů a přítele. Ale to se změnilo, když její bratr zemřel a matka jí provedla něco strašlivého. Ten večer byl pro ni tak traumatizující, že její mysl vytěsnila vzpomínky na celý den. Nepamatuje si, co se stalo, ale už nikdy nebylo nic jako dřív. Jizvy na rukou, o kterých si povídal ve škole každý, jí zůstaly jako připomínka na to, co provedla její matka. Během pár dní se uzavřela do sebe a nepustila k sobě kamarády, otce nebo terapeuty, o kterých pochybovala, že by jí pomohli po tom, co po nápadu prvního, jak jí vrátit vzpomínky, téměř přišla o rozum. Pak ale narazí na Noaha, ona potřebuje brigádu a jemu zařídili doučování. Čím víc ho Echo poznává, tím víc si je jistá, že právě on by jí mohl rozumět. Má své vlastní problémy a tajemství, se kterým se vypořádává, ale společně by se mohli zbavit i těch jejích.


O této knize jsem slyšela už dřív, ale nijak zvlášť jsem ji nevyhledávala. Pak jsem procházela knihovnou a ona tam seděla na poličce a přímo mě vyzívala, abych si ji půjčila. A tomu volání nešlo odolat.
Zaujala mě už od první stránky a byla stále napínavější. Všechno, co by v jiných knížkách znělo jako klišé, tady to působilo úplně jinak. Autorka si s jednotlivými částmi poradila tak, že všechno znělo originálně. A vlastně ne, že to tak znělo, ono většina originální byla a ten zbytek tak rozhodně působil. Zápletka, rozhovory a hlavně reálné postavy. V jiných knížkám mi občas dělá dost velký problém se vcítit do hlavních hrdinů nebo jenom představit si je ve skutečném životě. Tady měl každý svůj charakter, i kdyby se postavy navzájem neoslovovaly, přesně bych věděla kdo s kým mluví. A i když mi někteří kamarádi hlavních postav neuvěřitelně lezli na nervy a nejradši bych je něčím přetáhla po hlavě (zejména Grace), pořád jsem si takové lidi dokázala živě představit. Další, co se mi na tomto díle líbilo je, že se zde neobjevily žádné náhody (nenávidím náhody). To že se postavy náhodně někde potkají, protože si náhodou vybraly stejný den, že zajdou na stejné místo ve stejný čas… Ale tady? Tady tak nějak všechno sedělo, bylo to nenucené a nešlo by to ničím nahradit.
Líbilo se mi, jak se Echo a Noah vyrovnávali sami se sebou a snažili bojovat za to, co chtěli. Nebo aspoň většinou. Snad jen jsem nechápala Echinu lásku k matce, věděla, co jí udělala, nebo aspoň z části, a stejně se k ní chtěla dostat.
Tohle byla ale jedna z těch knížek, které stolí za to číst v kuse tak dlouho dokud neskončí a bylo mi jedno, že ve dvanáct večer mi chybělo téměř dvě stě stránek. No dobře, nedočetla jsem to celé (třicet stran jsem si nechala až se trochu vyspím), protože rodiče vstávali do práce. Ale myslím, že to byla jediná knížka, které jsem obětovala celou noc a navíc mě vtáhla do děje tak, že jsem na spánek ani nepomyslela. Dvakrát jsem ji odložila s tím, že půjdu spát a nechám si to na potom, ale po deseti minutách převalování se ze strany na stranu, jsem prostě musela vědět, co se bude dít dál.
Objevily se tu tajemství, překvapení, akční scény i nezávazné rozhovory, ale všechno jsem přímo hltala. Tohle byla rozhodně nejlepší knížka za tento měsíc… Hm, to zas možná ne, přece jenom jsem četla Pokrevní pouta čtvrtý díl, ale první místo zaujímají spolu.
Pravda je, že na konci není nic neobvyklého, ale kupodivu mi to ani trochu nevadilo. Byla jsem hrozně zvědavá, jak se příběh do toho konce dopracuje. Ne, co se stane, ale proč a jak se to stane.

Doufám, že budou i další díly v češtině, protože se mi hrozně líbí styl psaní autorky a popravdě bych si od ní přečetla i něco, co nedává vůbec smysl (snad na to nedojde). Možná bych knize ubrala čtvrt hvězdičky za maličké nedostatky, ale těch bylo tak málo, že je až moc snadné je přehlédnout.

Hodnocení: 5/5

středa 18. června 2014

Real: Katy Evans

Brooke Dumasová se vždy toužila dostat na olympijské hry. Její sen o zlatu roztříštilo zranění kolene, nyní proto jako fyzioterapeutka pomáhá podobně zraněným sportovcům. Nejlepší kamarádka Melanie ji jednoho dne zavede na zápas v boxu, který jí změní celý život – potká zde slavného zápasníka Remingtona Tatea. Brooke je přesvědčena, že to jediné, co po ní chce, je rychlovka na jednu noc, on si ji ale najme jako svou fyzioterapeutku. Brooke to k Remingtonovi přitahuje, chce ho víc, než kdy chtěla cokoli jiného, on se ale drží zpátky. Remington chce poprvé v životě skutečný, vážný vztah, nejprve ho ale Brooke musí opravdu poznat – i se všemi jeho temnými tajemstvími.






Na tuto knihu jsem se upřímně hodně těšila, i když jsem ji začala číst jen dva dny po tom, co jsem si jí všimla. Obálka super a anotace taky nebyla k zahození. Rychle jsem přečetla začátek a dostala se do děje, ale nemohla jsem si nevšimnout, že se často opakují stejná slova nebo téměř i celé odstavce. Pokaždé, když autorka popisovala pocity Brooke, jako bych měla déjà vu, jako bych se přenesla zpátky na začátek, kde se stále opakovaný popis objevil poprvé.
Postavy mi nějak nepřipadaly sympatické, jak dříve nedostupná Brooke, tak úplně dokonalý Remy. Prostě tomu, co autorka napsala nešlo uvěřit. A to dokonce i fantasy je většinou více reálné než tenhle příběh.
Možná jen nemám takovou romantickou povahu, jinak bych určitě knihu zbožňovala. Ale nějak mě neoslovila ani stylem psaní, kterému chyběla větší slovní zásoba, postavami nebo příběhem, který není až tak originální, jak jsem si ze začátku myslela.
Čekala jsem víc – od zápasů, charakterů postav i od vcítění do příběhu, protože po tři stech dvaceti stránkách nemůžu říct, že bych Brooke nebo Remyho znala aspoň z třetiny. Jako by se v příběhu objevil jen kousek z povahy a oni se zamilovali jen do části, kterou ten druhý chtěl ukázat. A Remyho minulost, taky postrádala originalitu, sice je to teprve asi pátá knížka, kterou jsem z tohoto žánru četla, ale i tak už se v jedné z nich objevilo něco podobného a bylo to mnohem lépe napsané a popsané pro své čtenáře. Nora se zde objevila jako hloupá naivní sestra, pro kterou bych já nehnula ani prstem, protože si za to mohla sama. Nevím kolik jí přesně bylo (myslím, že něco málo přes dvacet), ale osobně neznám nikoho, kdo by byl tak nezodpovědný. Dokonce ani já bych neudělala něco jako, a to ne protože já jsem zodpovědná (což nejsem), ale protože mi to připadá dost trapné.

Ale přesto měla kniha i světlé stránky – překvapivý konec a pěkné rozuzlení, to se jí musí nechat. I když bylo už od začátku jasné, jak příběh dopadne – a já nejsem zrovna fanoušek předvídatelných knih.
V příběhu se objevilo, že lidé se smáli někomu, kdo si právě zničil život a jeho sny se staly nedosažitelnými. Ve skutečnosti to lidé dělají vždycky a pořád, a tahle kniha na to jen poukázala. Jen kdyby lidé nebrali zábavu na úkor druhých za samozřejmost a raději si všímali, jak se ti druzí potom cítí.

V češtině už vyšel druhý díl, ale nijak se do něj nehrnu. Příběh nebyl zakončený nějakou záhadou nebo tajemstvím, v ději se neobjevil žádný náznak, o co by mělo jít v následující knize, a já tak nemám nic, co by mě k ní znovu přitáhlo nebo na co bych se měla těšit.
Ale v žádném případě neříkám, že vám by se kniha nemohla líbit, přece každé dílo si najde své obdivovatele. Jenom mě tohle nějak nesedlo.





Hodnocení: 2/5

pátek 2. května 2014

Playing for keeps: Emma Hart

Aston Banks se nikdy nechtěl zaplést do vztahu s Megan Harperovou – ani té osudné noci. Od dětství ho pronásledují děsivé vzpomínky, se kterými není schopen se vypořádat. Ví, že právě ona by dokázala během chvíle prorazit ochrannou zeď, kterou kolem sebe postavil, aniž by si to uvědomil.
Braden, Meganin dlouholetý přítel z dětství, nad ní drží ochrannou ruku, a ona ho rozhodně neměla v plánu zklamat tím, že si něco začne s Astonem. Když však pozná, že Aston není jen typický frajírek, jakým se zpočátku jevil, už není cesty zpět…
Astonovo dětství bylo horší než si vůbec Megan uměla představit. Její láska je ale mnohem silnější než démoni, kteří ho dennodenně pronásledují. Ani Aston se už dál nedokáže lásce bránit, ale právě díky ní se může svým démonům postavit a porazit je. Konečně má šanci poprat se s tím, co je ukryto hluboko v jeho nitru… s tím, čemu už nikdy nechtěl čelit… s tím, čemu se tak dlouho vyhýbal. S tím vším se ale musí vypořádat tak, aniž by Braden něco zjistil…
Uchovat jejich vztah v tajnosti nemohlo být nikdy těžší…






U těchto knížek se mi líbí, že autorka neztrácí čas s zbytečnými monology, nudným rozjezdem nebo každodenními věcmi, které jsou jasné i bez toho, aby byly detailně popsané od začátku do konce. Kelley do toho prostě skočí hlavou napřed a už od první kapitoly je jasné, o čem kniha je. A to se mi líbí, protože číst fantasy, sci-fi, romantický nebo jakýkoliv jiný příběh, kde si hlavní hrdinka rve vlasy nudou a čtenář se za první polovinu knihy nedozví, o čem vlastně čte, mě opravdu nebaví.

První díl se mi opravdu dobře četl a já byla zvědavá, co mi přinese druhý, ale trochu jsem se toho bála. Protože pokračování příběhu Maddie a Bradena by se mohlo snadno změnit v jedno velké klišé, ale po přečtení anotace jsem zjistila, že tento příběh vlastně vůbec nebude patřit jim, za což jsem byla vděčná.
A nakonec musím uznat, že se mi tento díl opravdu líbil víc než ten předchozí. Celý první díl vznikne na základě sázky a hry, ale tenhle vznikne díky lásky. Sice to zní ohraně, protože takových příběhů není zrovna málo a my si nikdy nemůžeme stěžovat, že nám chybí romantické příběhy, ale tahle série je přece jenom něčím jiná. Bradenova vlastnost chránit Meggy  byla hrozně roztomilá. I když vlastně tenhle ochranitelský pud mohl za to, že se tohle všechno stalo. Ale to je dobré, ne? Vždyť příběh byl stvořen na základě této vlastnosti.
Během příběhu jsem poznávala jak Meganinu sílu a odvahu, tak Astonovu přetvářku mezi lidmi. Ať jsem ze začátku chtěla jakkoliv Astona nenávidět, během poznávání jeho dětství to prostě nešlo si udržet. Jak bych mohla, vždyť autorka příběh napsala tak, aby ho čtenáři poznali společně s Megan. A tenhle příběh prostě nešlo neprožívat ho společně s ní.
Stejně jako v první knize této série i tady se kapitoly střídaly za Astona i Megan, takže jsme ze začátku o Astonově životě věděli o trochu víc než ona. Poznali jsme člověka, který ho vychovával od jeho šesti let, a kterého jsem si hned oblíbila. Ne jen protože, překonal ne jednu ztrátu v životě, ale protože si i přesto zachoval smysl pro humor.

“Be nice, old man, or I’ll hide the walking stick.”
“Hide the walking stick and I’ll kick your ass with it!” Gramps threatens. “Not the first time, and I’m sure it won’t be the last!”

Moje oblíbenost u páru tohoto příběhu vydržela až do konce a měla jsem radši Meggy a Astona než Maddie a Bradena. Aston se pomocí holek zbavoval citů a strachu z toho, k čemu byl svou matkou předurčen. Ale Braden byl na začátku prostě jen nehorázný parchant, protože ho to byvilo.

Ale to je jenom malý detail, celkově je to moc dobrá série a třeba se k ní jednou vrátím.