Mějte se na pozoru před
Trnovým princem... Když mu bylo devět, sledoval, jak mu přímo před očima
zavraždili matku a bratra. Když mu bylo třináct, byl vůdcem bandy krvelačných
banditů. Do patnácti má v plánu být králem... Nastal čas, aby se princ Honorous
Jorg Ankrath vrátil na hrad, který kdysi opustil, a přihlásil se o dědictví,
které mu po právu náleží. Svět se pro něj změnil v den, kdy visel na trnech
ostnovníkového keře a sledoval, jak muži hraběte Renara vraždí jeho matku a
mladšího bratra. Od té chvíle prahne Jorg po pomstě. Život a smrt pro něj
představují jen obyčejnou hru - hru, ve které nemá co ztratit, ale ve které
může vyhrát úplně všechno. Jenže v otcově hradě na něj nečeká nic, než zrada.
Zrada a temná magie. Je možné, aby osamělý chlapec, byť nade vší představu
divoký a zvrhlý, porazil nepřátele, jejichž moc přesahuje i ty nejbujnější
představy?
O této knize jsem se
doslechla před pár měsíci a dost mě zaujala. Než jsem však měla možnost se k ní
dostat, úplně jsem zapomněla, do čeho se to vlastně pouštím. Znovu jsem si
nepřečetla ani anotaci, takže už na prvních několika stránkách mě tento kousek
dost překvapil.
Bylo to spíš ale takové
okouzlení, protože ani na malý moment se mi nedařilo od stránek odtrhnout. Myslím,
že jsem skončila někdy o půl třetí v noci, ale já ji opravdu nedokázala
odložit, dokud jsem si nepřečetla závěrečnou větu. A teď už jen zažívám
fyzickou i duševní touhu po druhém díle. Ne ale vážně, jediné čeho se teď držím,
je, že Trnový král vyšel v minulém
měsíci a já ho brzy budu mít doma.
V první řadě absolutně
nechápu, jak mohl autor udělat z někoho takového kladnou postavu. Nebo
kladnou aspoň do té míry, aby mě bavilo o něm číst. Nějakým zázrakem se to ale
povedlo. A já se dokonce i něco přiučila – jak udělat z hlavního hrdiny,
který je záporák, kladnou postavu? Vytvoří se ještě větší záporák a problém je
vyřešen.
Na několika místech je děj
opravdu nepředvídatelný. Pár zvratů jsem opravdu nečekala a po jedné konkrétní
jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Myslím, že jsem si dokonce musela
dát tak pětiminutovou přestávku, protože ta skutečnost mě fakt zasáhla. Jorgova
tlupa se skládala z nejrůznějších lidí. Pravda, na většinou jsem ohrnovala
nos, ale pár jedinců jsem si dost oblíbila. Proto se mi ani trochu nelíbilo,
když jsem se musela s někým z nich rozloučit.
Uznávám, že první polovina
knihy mě zaujala o trochu víc, ale ani v té druhé jsem se nenudila. To
slovo se po celou dobu čtení tohoto příběhu nenacházelo v mém slovníku.
Řekla bych, že to ani není možné.
Kapitoly přítomnosti se
prolínají s minulostí, kdy Jorgovi bylo devět. V době, kdy se jeho
představa o světě rozbila a on se stal někým jiným.
Nakonec jsem se dočkala i
nějaké té bitvy a příchodu nekromantů. Nekromanti jsou nejspíš moje
nejoblíbenější fantasy bytosti, a jestli tomu tak nebylo před týdnem, teď už to
tak je.
Něco takového jsem ani v nejmenším
nečekala, když jsem se do tohoto díla pouštěla.
Hodnocení: 5/5
Žádné komentáře:
Okomentovat