Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?
Druhý díl trilogie Hunger games mě, jak se říká, ani
neurazil, ale ani nenadchnul. Katnissin „vzpurný trik s bobulemi“, se kterým
v minulém díle zachránila život sobě i Peetovi, dokázal pocuchat
kapitolským pohlavárům nervy natolik, že si i samotný prezident Snow našel čas
udělat výlet do vzdáleného Dvanáctého kraje, aby proti ní rozehrál svou malou
psychologickou válku. Katniss tedy poslušně chrání svou rodinu a blízké a snaží
se přesvědčit celý Panem o tom, že její činy byly poháněné výhradně láskou k mladému
pekaři, nikoli ukázkou kapitolských nedostatků a slabin. Tak či tak,
prezidentovy snahy zmírnit škody přišly vniveč a v krajích pomalu
propukají povstání, o nichž začíná mít při svém turné Katniss povědomí. Hlavním
tématem pro ni však zůstává to, aby její rodina byla v bezpečí.
Pro mě se
zajímavým momentem v knize stal až fakt, kdy hlavní hrdinka začala
uvažovat o hrozícím povstání ne jako o něčem, co je třeba zastavit, ale něco,
čeho by se i ona sama ráda účastnila a nemálo by mu přispěla svým nově nabytým
postavením coby tvář revoluce. I tuto svoji roli si zatím ale stále moc
neuvědomovala… A pak byla vybrána do dalších hladových her, kterých se
účastnili splátci z řad vítězů. To byla další světlá část knihy –
rozhořčení nejen splátců a krajů, ale také Kapitolanů. Z toho už koukaly
problémy a čekala jsem, že se projednou i v Kapitolu něco semele. A jak
jsem tak čekala, nedočkala jsem se, světlá část vyprchala do prázdna a zbytek
knihy byl opět o rozporuplných pocitech k Peetovi a netuchající potřebě zachránit
ho. Neočekávaný zvrat přichází až nakonec, kdy se z dalších hladových her
stává fiasko, Katniss se psychicky hroutí ze zjištění, že většina dění
v aréně byla nafingována Haymitchem (a neočekávanými spojenci), že její
domov byl zničen, a že ji její „přátelé“ odvážejí do Třináctého kraje plného
povstalců.
Kniha byla opět čtivá, ale Katnissina neustálá nerozhodnost a
zdlouhavé myšlenkové pochody mě celkem iritují. Příběh se sice posunul, ale i
přesto mi tento díl mi spíše připadá jako vycpávka a navnadění na díl třetí.
Konec ale vypadá slibně a Katniss by to konečně mohla rozjet ve velkém.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat