Že mám moc po svém otci, bohu
moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných už taky víš... Ale
na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké
nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo
prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám
se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického
světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?
Grover na chvíli musí odložit
svůj celoživotní cíl – najít Pana – a vrátit se k pátrání po polokrevných.
Po objevení dvou sourozenců, se Percy společně s Thalií a Annabeth snaží
dovést je do tábora, ale mantichora jim to poněkud znesnadní. S pomocí Lovkyň s bohyní
v čele se jim nestvůru podaří zahnat, ale ani to nezůstane bez následků.
Kronos se stále snaží uskutečnit svůj plán na ovládnutím světa a z tábora se
vydává pět dobrovolníků na záchrannou akci, a částečně také aby zmařily Kronovy
ideje.
To, že se mi v předchozích
dvou dílech nelíbilo, že autor bere jednotlivé akce jakoby odnikud a vůbec
spolu nesouvisí, pro tento díl neplatí. Nejspíš to bylo proto, že se začalo dít
něco, o čem je celá série a ne jenom jeden díl. Autor se musel zabývat tím, jak
si nechat volnou cestu do dalších dílů a udělat malé náznaky. Postavy
potřebovaly hodně času na přemýšlení a na jednotlivé rozhovory, proto se
nejspíš v příběhu nevyskytovaly slepé uličky, za jakou považuji například
ostrov Kirké ve druhém dílu, kde by se po vynechání tohoto obohacení vůbec nic
nestalo.
Znovu jsem měla možnost se
seznámit s novými bohy, polobohy i lidmi, kteří se vyskytují v Řecké mytologii
nebo jsou jen výplodem autorovy fantazie. Sourozence Nika a Biancu jsem si už
od začátku oblíbila, Nika teda o trochu víc, byl to takový malý ukecaný…ďáblík?
Jo, myslím, že to je to správné slovo. Ale za to Thalia mi přišla neuvěřitelně
namyšlená. Možná na to měla právo, ale to ještě neznamená, že taková musí být.
S Rachel tam byla jen jedna kapitola, ale jsem si docela jistá, že svou
roli v celém příběhu teprve zahraje.Nechápu, proč se Cheiron nechtěl vydat sám na výpravu - protože jeho otec je Kronos a proroctví by tak dávalo smysl? Vždyť oni se tam vydali a bylo jim jasné, že dva se nevrátí živí, ale stejně šli. A kentaur se bál smrti? To je teda dost divné a zbabělé.
„To jsme my,“ řekl. „Těch pět žaludů
tady.“
„Který jsem já,“ zajímalo mě.
„Ten malý hrbolatý,“ navrhla Zoe.
„Nech si to.“
- str. 194
Během čtení mě napadlo něco,
čeho jsem si v předchozích dílech nevšimla – kam se poděli všichni dospělí
polobohové? Samozřejmě tady byl Luke a někteří ostatní, kterým bylo kolem
dvaceti, ale co třeba někteří přes třicet, čtyřicet let? Přece nemohli všichni
umřít. Zdá se mi to trochu zvláštní. Ale co, když může existovat hora Olymp v
šesti stém patře Empire State Building, mohou existovat pouze mladí polokrevní.
Téhle sérii už nezbývá nic
jiného, než se zlepšovat. Další díl už mám nachystaný…
Za poskytnutí recenzního
výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat