Callum Hunt ví už odmalička, že pokud by se někdy zapletl s magií, znamenalo by to pro něj jediné – smrt. Jeho otec mu to ostatně nikdy nedovolí zapomenout. Když je Cal pozván k vstupním zkouškám do tajemné čarodějné školy jménem Magisterium, slíbí otci i sám sobě, že v testu dokonale propadne. Jenže Cal má naneštěstí magii v krvi, takže i přes veškerou snahu je spolu s dalšími dvěma žáky vybrán, aby studoval u největšího mága ze všech, mistra Rufuse. Cal zjišťuje, že magie je mnohem zábavnější, než si kdy uměl představit, a také skoro stejně tak nebezpečná. Ve škole si vedle nových přátel rychle udělá i nové nepřátele…
Tři přátelé, z nichž jeden se jako dítě
viděl s největším nepřítelem, vyvázl z toho živý, ale ne nepostižený.
Nepřipomíná vám to něco?
Ale ne, nakonec to nebylo s tímhle
přepracovaným Harry Potterem tak hrozné. Vlastně mě to opravdu bavilo.
Od obou autorek jsem zatím četla jen jednu
knížku, takže nemůžu říct, že bych si jednu nebo druhou stačila nějak zvlášť
oblíbit. Což je tedy jenom dobře, protože jsem tak neměla žádná velká očekávání.
S hlavními hrdiny to šlo sice pomalu, ale
nakonec jsem si je oblíbila. I když jsem se znovu setkala s jednou malinko
otravnou částí, kde došlo k nedorozumění jen proto, že spolu postavy nemluvily.
A tohle není zdaleka první ani poslední kniha, kde se tohle vyskytuje. A chápu,
proč tohle autoři dělají, ale stejně mi to připadá otravné. Všechno by bylo
mnohem jednodušší, kdyby si hrdinové prostě na chvíli sedli a všechno si
vyříkali, než aby se to s nimi táhlo několik týdnů. Stejně je jasné, že se
to nakonec vyřeší a některé čtenáře může ta doba, než k tomu dojde, nudit.
Na stránkách se několikrát objevilo, jak velcí
jsou ti tři spolu kamarádi, ale chyběl mi k tomu nějaký důkaz. Tím myslím
dialog, který by jejich přátelství potvrzoval. Protože přátelé spolu mluví o
všem, i když je to úplně nepodstatné. Tihle spolu mluvili, jen když se to bez
toho neobešlo. Nevtipkovali spolu ani se nehádali tak, jak to přátelé dělají.
Snad jako by pouhá věta 'během těch týdnů se z nich stali opravdu dobří
přátelé' stačila k tomu, aby tomu čtenáři uvěřili.
Děj byl většinou lehce odhadnutelný, ale
nakonec jsem se přece jenom dočkala jedné věci, která mě překvapila. Něco
podobného jsem čekala, ale trošku v jiné formě, takhle je to ale lepší. Díky
tomu jsem zvědavá, co Call s nově zjištěnou informací udělá, takže si rozhodně
přečtu další díl.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.
Knihu můžete zakoupit ZDE.
Hodnocení: 4/5
Žádné komentáře:
Okomentovat