Dračí oči - Černý jezdec - Kristina Hlaváčková
Princezna Elena se po osmi letech vrací domů. Život jí komplikují otravný učitel tance a matka, která hodlá dokončit její královskou výchovu. Krátké období spokojeného klidu však začnou narušovat útoky zákeřných létajících ještěrů a dalších nepřátel. Válka je na spadnutí. Armáda Berberů, černých jezdců se zahalenou tváří, se začíná připravovat na boj. Elena touží vyrazit s nimi, ale děvčata přece do války nepatří. Jedině snad ... kdyby o tom nikdo nevěděl?
Kolotoč nebezpečí, intrik, zrady a pradávných
tajemství čí dál tím víc směřuje Elenu k jejímu předurčenému osudu. Dokáže
čarodějka odolat tlaku a rozhodnout se správně? Pomůže kéralským národům k
vytouženému míru, nebo se nechá zlákat mocí a uvrhne je do zkázy?
Wow. Ten pokrok je vážně
neuvěřitelný. Zatímco první díl mi připadal jako splácanina několila příběhu
dohromady, Černý jezdec mě opravdu
bavil. Autorka podle mě ušla dlouhou cestu, její postavy vyspěly (i když se příliš
nezměnily) a svět se pěkně vybarvil. Děj byl pořád ještě jednoduchý, ale už měl
nějaký hlubší smysl. Něco, co vedlo knihu od počáteční strany do poslední.
Postavy mi byly o něco
sympatičtější. Avšak musím říct, že chvílemi jsem v tom měla trochu
zmatek. Od doby, kdy jsem četla první díl, už uplynula nějaká doba a já si
nepamatovala ani kolik má Elena bratrů. Jak už jsem ale zmínila, příběh není
moc složitý, proto mi nedělalo moc velký problém si rychle zase všechno
připomenout. Nepřipisuji svou zmatenost ale jenom postavám, také děj mě někdy
mátl. Nikdy to netrvalo příliš dlouho, ale občas jsem opravdu netušila, která
bije.
Z Eleniné gardy jsem si
nejvíc oblíbila Damiana a Ice, rozhodně mnohem víc než Michaela nebo postavu
Deshe. Ale celá ta skupinka odehrála svou roli a vážně do prostředí zapadla.
Jiní učinkující ale byli trochu zanedbáváni. Na mě až příliš mnoho postav,
kterým se nikdo nevěnoval.
Vytkla bych ale ještě další
dvě věci. Tou první je fakt, že se autorka občas opakovala v informacích.
Na jedné straně napsala větu a na další straně znovu a to téměř identickou.
Není to až tak závažná chyba, ale přiznám se, že mě dost rozčilovalo, když jsem
si četla jedno sdělejí ve dvou podobných větách.
Druhé zaseknutí se vyskytlo v podobě
jednotlivých výrazů. Nepřipadaly mi tak úplně správně použity. Jak v přímé
řeči, tak v popisu některá cizí slova. Například silně pochybuji, že lidé
v této době prohlašovali, že je něco “hustý“.
Na první pohled se může zdát,
že je kniha pro děti, respektive pro čtenáře 12+. O prvním díle tvrdím to samé,
ale tady si nejsem úplně jistá. Přece jenom se zde objevila sprostá slova.
Nebylo jich moc, nebo možná jsem si toho jenom nevšimla, protože dnes už je to
v knihách i ve skutečném životě běžné a mně to opravdu nestojí za to,
abych je počítala. Ale mimo mluvu postav se zde nachází i jedno na pohled ne
zrovna moc pěkné mučení. Opět, ne, že bych proti tomu něco měla, ale tohle bylo
takové...až nereálné. Navíc mág neměl žádnou představivost, podle všeho stále
opakoval to samé. A opravdu nechápu, jak u něčeho podobného nebylo možné vydat
téměř ani hlásku.
Konec překvapil, i když si
nejsem jistá, zda u mě zapůsobil, jak bylo zamýšleno. Vím docela určitě, že
jsem se v některých recenzích zmínila, jak nemám ráda vstávání postav z mrtvých.
A není těžké uhodnout, že právě k něčemu takovému se schyluje. Pokud se
tak stane (o čemž nepochybuji), už na začátek je tohle dost velké mínus pro
třetí díl.
Hodnocení: 4/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat