Nikdy nekupuj domeček pro panenky!

Zakázaná hra - Lovec: L. J. Smith

Když vcházela do obchodu, myslela si, že jen koupí dárek k narozeninám a zase půjde. Prodavačovy bledě modré oči ji ale zcela uhranuly. Když odcházela, v ruce nesla HRU a také mrazivou jistotu, že ten pohled neviděla naposled.

Na oslavě Tomových narozenin začne Jenny společně s ostatními novou Hru hrát. Večer plný zábavy se však změní v noc hrůzy a posedlosti láskou. Hra se totiž pro sedm přátel stane novou realitou, které vládne Julian – Princ stínů. Démonický prodavač z obchodu, nemilosrdný lovec, který se nezastaví před ničím.
Zakázaná Hra začala a kdo prohraje, zaplatí…

Musím přiznat, že mě kniha malinko zklamala. Připadá mi, že všechno mohlo být trochu víc promyšlené. A i když se říká, že v jednoduchosti je síla, nejsem si jistá, jestli to platí i pro domek pro panenky. Samozřejmě to není až tak špatné, ale pokud má hra opravdu představovat něco nebezpečného, tohle nejspíš není nejlepší výběr. Podle mě to nějak ruší tu atmosféru tajemna a skryté hrozby. Což je první věc, která se mi příliš nezamlouvala. Prostě jsem si pod pojmem zakázaná a nebezpečná hra představovala něco jiného. Ale na druhou stranu se knihy musím zastat, protože po Erebosu od Ursuly Poznanski a po Ready player one od Ernesta Clinea, které jsou rovněž o hře, je možná těžké tuhle laťku překonat. Nebo spíš se těmto dvěma autorům povedlo překonat Zakázanou hru, protože ta vyšla v originále asi před patnácti lety. Z mého pohledu je docela jedno, jestli se jedná o deskovou nebo počítačovou hru ať už z toho nebo toho roku, kdo četl aspoň dvě ze tří knih, musí mu být jasné, co přesně Hře schází. Přesto musím uznat, že kdybych dva již zmíněné tituly nečetla, tato by se mi líbila o poznání víc.

Dále bych upozornila, že sedm (popřípadě osm) postav je na dvě stě stran dost a autorka si s tím moc dobře neporadila. Zaměřovala se na Jenny (hlavní postavu) a na ostatní už tolik ne. Možná pak ještě Dee, o té jsem se taky toho dost dozvěděla a taky mě zaujala nejvíc. Ale například Jennin přítel Tom byl popsán jen tak vzdáleně. A na to, jak měl být úžasný, téměř vůbec nereprezentoval popis, který mu udělila autorka. S hrdiny je třeba si pořádně vyhrát, protože pak čtenář nerozezná jednoho od druhého a už vůbec ho nezajímá, že někdo z nich třeba zemře. Nejspíš si pak ještě pomyslí, proč to tam vůbec je a zdržuje to celý příběh. U mě to tak tedy bylo.

Nápad na děj byl opravdu dobrý, ale nevím jistě, jestli to stejné platí i o zpracování. Kniha tak nějak plynula sama, nemuselo se při čtení přemýšlet a celkově na konci nic nového nepřinesla. Žádná překvapení či odhalení. Zůstala jedna malá záhada, která se jistě rozvine v pokračovaní. To ale není charakteristika, kterou bych popsala dobrou knihu. O průměrné by se však mluvit dalo.

Stránky se obracely rychle a žádná část nebyla zdlouhavá. Ale musím podotknout, že když už, tak se zdlouhavé části zpravidla objevují tam, kde se jinde opravdu něco děje. A já pořádně ještě nevím, co si mám o knize myslet. Samozřejmě, že se v ní něco dělo, ale já to celé přečetla tak nějak nezaujatě, nezúčastněně...prostě a jednoduše mě to nijak zvlášť neoslovilo a nemám nejmenší potřebu v sérii pokračovat. Ale kdoví? Třeba to jednou udělám.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.