Throne of Glass: Sarah J. Maas

Celaene je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ovšem během výcviku se pokusí o útěk a je odsouzena k trestu smrti. Nemilosrdný král vládnoucí železnou rukou jí nabídne poslední šanci – stane se královským šampionem a nastoupí do hry o přežití. Jestliže porazí dalších 23 šampionů, získá svobodu.

Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen se soupeři, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí

Tuhle knihu jsem měla uloženou ve čtečce už přes rok. Vybrala jsem si ji z nějakého neznámého důvodu, ale celý ten rok jsem se neuvěřitelně těšila, až ji otevřu. Vážně netuším, proč jsem to neudělala dříve. Dokonce jsem myslím nečetla ani anotaci, ale slovo nájemný vrah mi stačilo, abych si ji dala na list plánovaných knížek.

Většinou se mi na knihách hodně líbí, když se hlavní hrdinové něco učí. Čím více je jejich postup v dané činnosti popsaný, tím lépe. Tenhle příběh byl ale zajímavý tím, že Celaene se nic neučila, pouze opakovala to, co už dávno uměla. První kapitola totiž nezačíná na samém začátku její cesty, ale někde uprostřed. Díky tomu je její minulost jedna velká záhada. Čtenář se dovídá až během příběhu, kdo hrdinka je a proč tím je.

Hlavní postavy představují tři lidé – Celaene, Chaol a Dorian. Nositel posledního jména je zároveň korunní princ, který si dívku vybral jako svého šampióna v soutěži. A Chaol jako jeho nejlepší přítel a kapitán stráží zodpovídal za její trénink. Všechny postavy jsou svým způsobem zvláštní a je těžké si je neoblíbit. Velmi jsem ocenila Celaenin humor a sarkastické chování nebo její vzpurnost. Avšak mě osobně připadalo, že občas její chování a myšlení neodpovídají pověsti jakožto asasína. Na to, jak si myslela, že je nebezpečná, a stejně tak si to mysleli i ostatní, neudělala vůbec nic. Jistě, přemýšlela o tom, ale to bylo všechno. Nelíbilo se jí, když se dozvěděla, že král nechal povraždit pět set lidí, protože mu připadali jako hrozba. Ona sama ale zabíjela bez jediného důvodu a ještě pro peníze, takže proč by jí to mělo zajímat? Přišla ke dvoru a našla si přátelé, zachránila protivníka v soutěži a pak se snažila najít hrozbu uvnitř hradu, aby je všechny zachránila. Který z nájemných vrahů dělá takové věci. To je jediná věc, kterou bych knize vytkla. Já jí toho vraha v ní prostě nevěřila. Na to byla moc citlivá a záleželo jí na ostatních. Myslet si mohla, co chtěla, ale téměř ani jednou se podle toho nezachovala.

Doriana jsem si ze tří zmíněných oblíbila asi nejméně, i když nedokážu přesně určit důvod. Možná protože je princ a tím se příběh podobá několika ostatním. Nebo možná protože v jeho charakteru nešlo přehlédnout nějaké to klišé. Nebylo ho mnoho, ale jeho vztah s dívkou nebyl zrovna nepředvídatelný. Pravda ale je taková, že v knize neměl příliš prostoru, pokud se zrovna nejednalo o jeho šampióna. Takže si musím počkat, jak se to vyvrbí.

Chaol to měl podobně, ale přesto se stal mým oblíbencem. Jeho povaha, zamlklost, starost, pochopení, zodpovědnost, loajalita, prostě všechno. Jen doufám, že se mu v průběhu série nestane něco hrozného, já myslím, že bych to asi nepřežila

Děj byl podle mě velmi zajímavý, protože se netočil pouze kolem jedné zápletky, ale i několik vedlejších. Kniha pobavila, zaujala a udržela si napětí po celou dobu. Ani jednou jsem nechtěla přeskočit stránky a zajímalo mě všechno, co bylo řečeno.

Velmi se těším na další díl. Vlastně jsem už přečetla třicet stránek, tak uvidíme, co se stane dál.

Hodnocení: 5/5