středa 11. února 2015

The Walking Dead - Rise of the Governor: Robert Kirkman & Jay Bonansinga

Co všechno se člověku musí přihodit, aby se z něj stala zrůda? Opravdu je v každém z nás nějaké temné já, které jen čeká na to, aby se mohlo projevit? Skoro by se dalo říct, že na Briana Blakea je toho dost. Kráčí po světě jako je ten náš, jenže v tom jeho umí kráčet i mrtví. A jemu teď nejde o nic jiného, než aby přežil. Se dvěma kamarády a bratrem Phillipem s malou dcerou se ze všech sil snaží nalézt klidné místo ve světě, kde civilizace zanikla. Román ze světa veleúspěšného komiksu Živí mrtví přináší příběh postavy, která zasadí známé skupině přeživších jednu z nejhorších ran. Avšak Guvernér nebyl vždy šíleným despotou. Tvůrce hororových románů Jay Bonansinga spojil síly s autorem původního komiksu Robertem Kirkmanem, aby spolu stvořili první díl trilogie o tom, jak může být lidský vzestup k moci zároveň pádem jeho morálky.
Tahle kniha je jednoznačně bomba. Sehnala jsem si ji minulý rok v Londýně za dvě libry. DVĚ LIBRY!!! To je kolem sedmdesáti korun. Kde seženete knihu za sedmdesát korun? U nás téměř vůbec nikde, a za takovou částku bych si koupil i sebevětší blbost. Takže to nejspíš můžu nazývat štěstí, když jsem se dostala právě k této knize. A konečně po tři čtvrtě roce jsem se k ní dostala.
Přes léto jsem zhlédla všechny série televizního seriálu, takže jsem už trochu znala hlavní postavu tohoto příběhu. V době, kdy jsem tento kousek koupila, jsem neměla ani zdání, o kom to vlastně je. Stačilo mi však, aby se v názvu vyskytovala slova walking a dead pohromadě, a prostě jsem ji musela mít, i kdybych ji ani neplánovala číst.
Příběh začíná úplně na začátku celé epidemie, takže se snadno zorientují i ti, kdo se v tomto světě ocitnou úplně poprvé. Postavami prostupuje nerozhodnost, strach a ze všech sil se snaží přežít v novém nemilosrdném světě. Všechno, co znali, je pryč a oni musí začínat se vším od začátku.
Proměna charakterů postav je během kapitol neuvěřitelná. Pokaždé je konkrétně vidět, jak kterou postavu ovlivní její rozhodnutí.
Bylo pro mě sice dost složité číst za postavu, o které vím, že je ta špatná. Tedy ve skutečnosti stejně jako v každé jiné knize je v této dobro a zlo. Jestliže jsou ti zlí zombie, potom ti dobří musí být zbytek světa, no ne? Byla to zvláštní zkušenost číst o někom, koho už trochu znám, nemám ho ráda, ale přece jen mě zajímá. Dozvěděla jsem se, co přesně učinilo Philipa takovým, jakým je. A jeho bratra s Nickem taky. Postavy se vyvíjely na každé stránce, i když jen výjimečně dobrým směrem.
Philipa jednoznačně změnilo nové politické rozdělení světa, ale ne až tak moc jak ostatní. U něj to jen podpořilo depresi a hloubku bezradnosti, kterou už nějakou dobu prožíval. Rychle se naučil pohybovat v novém světě a skvěle do něj zapadal. Řekla bych, že mnohem lépe, než se mu se svou povahou kdy dařilo před epidemií.
Jeho bratra Briana jsem si příliš neoblíbila. Jako starší sourozenec se měl on zhostit funkce vůdce a přicházet s nápady, jak svou malou skupinku zachránit. Ale místo toho, byl po většinu času vystrašený, nerozhodný nebo zoufalý. Nejspíš si toho byl vědom i jeho bratr, a proto byl jeho jediný úkol hlídání Penny.
Nick se mi tedy zamlouval asi nejvíc. Byl to oddaný kamarád, ale nenásledoval ostatní úplně slepě. Rychle se učil, snadno se přizpůsobil a věděl, co je potřeba udělat. S opravdu těžkým rozhodnutím ale váhal déle, než bylo zapotřebí. Ztížil tak pár věcí, které měly dopad na vývoj příběhu.
Děj sám o sobě nebyl tak dobrý, jak jsem předpokládala. Občas se neuvěřitelně táhl, a když o tom tak přemýšlím, vlastně se toho ani moc nestalo. Ale na druhou stranu toho bylo dost na to, aby kniha tvořila nějakou výjimku mezi ostatními. Protože to, co mi opravdu vyrazilo dech, byl samotný konec. Ještě před ním došlo k nevyhnutelnému, a i když to bylo smutné, očekávala jsem to. Potom by se správně mělo všechno uklidnit a dát volný průběh, aby mohl začít další díl. Nic takového. Na chvíli se všechno uklidnilo, ale pak přišlo posledních dvacet stránek, kdy jsem doslova zůstala po celou dobu zírat s otevřenou pusou. A ani pak jsem ji nebyla schopna zavřít. Zbyla mi jen jediná myšlenka – Cože???
Od doby, kdy jsem začala psát vlastní příběhy, se pro mě staly mnohé konce velmi předvídatelné. A když jsem ho neuhodla na sto procent, minimálně polovina z mých předpovědí byla správná. Ale tohle? Tento konec mě za poslední dva roky překvapil asi nejvíc. Ve skutečnosti, jsem si už od začátku myslela, že znám konec, a pak stačila jedna stránka a všechny moje stane se tohle, stane se tamto odletěly oknem ven.


Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře:

Okomentovat