Tahle kniha je jednoznačně
bomba. Sehnala jsem si ji minulý rok v Londýně za dvě libry. DVĚ LIBRY!!!
To je kolem sedmdesáti korun. Kde seženete knihu za sedmdesát korun? U nás
téměř vůbec nikde, a za takovou částku bych si koupil i sebevětší blbost. Takže
to nejspíš můžu nazývat štěstí, když jsem se dostala právě k této knize. A
konečně po tři čtvrtě roce jsem se k ní dostala.
Přes léto jsem zhlédla
všechny série televizního seriálu, takže jsem už trochu znala hlavní postavu
tohoto příběhu. V době, kdy jsem tento kousek koupila, jsem neměla ani
zdání, o kom to vlastně je. Stačilo mi však, aby se v názvu vyskytovala
slova walking a dead pohromadě, a prostě jsem ji musela mít, i kdybych ji ani
neplánovala číst.
Příběh začíná úplně na
začátku celé epidemie, takže se snadno zorientují i ti, kdo se v tomto
světě ocitnou úplně poprvé. Postavami prostupuje nerozhodnost, strach a ze
všech sil se snaží přežít v novém nemilosrdném světě. Všechno, co znali,
je pryč a oni musí začínat se vším od začátku.
Proměna charakterů postav je
během kapitol neuvěřitelná. Pokaždé je konkrétně vidět, jak kterou postavu
ovlivní její rozhodnutí.
Bylo pro mě sice dost složité
číst za postavu, o které vím, že je ta špatná. Tedy ve skutečnosti stejně jako
v každé jiné knize je v této dobro a zlo. Jestliže jsou ti zlí
zombie, potom ti dobří musí být zbytek světa, no ne? Byla to zvláštní zkušenost
číst o někom, koho už trochu znám, nemám ho ráda, ale přece jen mě zajímá.
Dozvěděla jsem se, co přesně učinilo Philipa takovým, jakým je. A jeho bratra s Nickem
taky. Postavy se vyvíjely na každé stránce, i když jen výjimečně dobrým směrem.
Philipa jednoznačně změnilo
nové politické rozdělení světa, ale ne až tak moc jak ostatní. U něj to jen
podpořilo depresi a hloubku bezradnosti, kterou už nějakou dobu prožíval.
Rychle se naučil pohybovat v novém světě a skvěle do něj zapadal. Řekla
bych, že mnohem lépe, než se mu se svou povahou kdy dařilo před epidemií.
Jeho bratra Briana jsem si
příliš neoblíbila. Jako starší sourozenec se měl on zhostit funkce vůdce a
přicházet s nápady, jak svou malou skupinku zachránit. Ale místo toho, byl
po většinu času vystrašený, nerozhodný nebo zoufalý. Nejspíš si toho byl vědom
i jeho bratr, a proto byl jeho jediný úkol hlídání Penny.
Nick se mi tedy zamlouval asi
nejvíc. Byl to oddaný kamarád, ale nenásledoval ostatní úplně slepě. Rychle se
učil, snadno se přizpůsobil a věděl, co je potřeba udělat. S opravdu těžkým
rozhodnutím ale váhal déle, než bylo zapotřebí. Ztížil tak pár věcí, které měly
dopad na vývoj příběhu.
Děj sám o sobě nebyl tak
dobrý, jak jsem předpokládala. Občas se neuvěřitelně táhl, a když o tom tak
přemýšlím, vlastně se toho ani moc nestalo. Ale na druhou stranu toho bylo dost
na to, aby kniha tvořila nějakou výjimku mezi ostatními. Protože to, co mi opravdu
vyrazilo dech, byl samotný konec. Ještě před ním došlo k nevyhnutelnému, a
i když to bylo smutné, očekávala jsem to. Potom by se správně mělo všechno
uklidnit a dát volný průběh, aby mohl začít další díl. Nic takového. Na chvíli
se všechno uklidnilo, ale pak přišlo posledních dvacet stránek, kdy jsem
doslova zůstala po celou dobu zírat s otevřenou pusou. A ani pak jsem ji
nebyla schopna zavřít. Zbyla mi jen jediná myšlenka – Cože???
Od doby, kdy jsem začala psát
vlastní příběhy, se pro mě staly mnohé konce velmi předvídatelné. A když jsem
ho neuhodla na sto procent, minimálně polovina z mých předpovědí byla
správná. Ale tohle? Tento konec mě za poslední dva roky překvapil asi nejvíc.
Ve skutečnosti, jsem si už od začátku myslela, že znám konec, a pak stačila
jedna stránka a všechny moje stane se
tohle, stane se tamto odletěly oknem ven.
Hodnocení: 4/5
Žádné komentáře:
Okomentovat