Putování v nelítostném světě
pokračuje a ukazuje nám nová místa. Po tom, co se glupanům povedlo na konci
prvního dílu uniknout, se nyní plaví po řece do země zaslíbené.
Nečekala jsem, že se druhý
díl vyrovná tomu prvnímu, ale opravdu to tak bylo. Místy bylo pokračování
dokonce lepší, ale na druhou stranu mi to občas logicky nesedělo. Objevilo se
zde více zvratů a neočekávaných odhalení. Kdybych se ale nad knihou více
zamyslela, nebylo by až tolik těžké uhodnout, co bude následovat.
První věc, které jsem si
všimla, bylo, že jediná, kdo umí bojovat, je Sisy. Když na ně zaútočili, byla
to právě ona, kdo se jako jediný nějak bránil a kdo úder vrátil. Ostatní se buď
dohadovali nebo schovávali nebo byli autorem ignorováni, až to působilo, že
stojí na místě na hledí do blba. Samozřejmě vím, že v akčních scénách se
nelze soustředit na všechny. Ale když je někdo přímo uprostřed, jako například
Gen na začátku knihy, a i když je kniha psána v ich-formě, myslím, že by
tam nějaká snaha o zapojení být mohla (alespoň u hlavní postavy). Později jsem
se na to však přestala soustředit a užívala si to, co bylo napsané a ne to, co by
se mělo dít kolem. Postupem času/příběhu mi připadalo, že vedlejší postavy byly
mírně zanedbávány a nedostaly tak dost prostoru, abych je mohla pořádně poznat.
Akce v této knize není málo
a mezi nimi se hlásí hádanky, na které je potřeba najít odpovědi.
Když však hrdinové dorazili
do země zaslíbené (zní tyto dvě slova tak naivně jenom mně nebo to byl jejich
účel?), nebylo těžké uhodnout, že něco nehraje. Sice jsem nepřišla na ten pravý
důvod, ale bylo zvláštní, že se všichni tolik usmívali. A to už vím, že v knížkách
platí, že když se někdo moc směje nebo jenom usmívá, je vždycky podezřelý. A
tentokrát to platilo znovu.
Dozvěděla jsem se však, odkud
se upíři vůbec vzali, což v mnoha knihách spolu se všemi evolučními věcmi
obvykle chybí.
Rozdíl mezi tímto a
předchozím dílem z hlediska vzhledového je ten, že kapitoly jsou o něco
kratší. V Honu se objevily pouze
čtyři nebo pět částí, tady však bylo hezky uspořádaných a přehledných čtyřicet
pět kapitol. Avšak stejné zůstává to, že obálka dílu je velmi podařená.
Po shrnutí bych ještě jednou
zopakovala, že se kniha dostala na stejnou úroveň jako předchozí díl, někdy
možná o malinko klesl. Avšak jsem si jistá, že příběhem to není, jelikož tohle
je něco nového a u originálních děl nejsou zápory nikdy způsobené dějem.
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat