Kaitlyn lidi začali odmítat v době, kdy se projevilo
její jasnovidecké nadání. Pomocí svých kreseb dokáže předpovídat budoucnost.
Naneštěstí se jí daří kreslit jen tragédie, nehody a neštěstí, a protože jim
nedokáže nijak zabránit, začaly se mezi lidmi šířit klepy, že je dívka
přivolává. Její oči zvláštní barvy jen podporují domnění lidí, že je čarodějka.
Spolužáci se jí bojí a jen Kaitlynin pronikavý pohled je drží v dostatečné
vzdálenosti, aby se nestala obětí šikany, nepříjemných vtípků a posměšků. Potom
se u ní ve škole zjeví mladá žena, která ji nabídne místo s dalšími čtyřmi
studenty, kde se budou učit ovládat své nadání. Ale Kaitlyn je díky svým zkušenostem
dost nedůvěřivá a pro jednou by ji to mohlo zachránit život.
Poprvé jsem tuto sérii četla chvilku po tom, co vyšla u nás
a tentokrát se mi líbila stejně jako tenkrát, ne-li víc. Od této autorky jsem
vyzkoušela i Upíří deníky, ale stejně
jako většinu dalších čtenářů mě série příliš nenadchla. Zato u této se ukázalo
skutečně umění autorčina psaní.
Na téma nadpřirozené schopnosti jako takové, jsem četla jen
malé procento knih, jedna série byla Jsem
roztříštěná. Začala opravdu hezky, ale ve druhém díle jsem ji začala
nesnášet, to jak se hlavní hrdinka utápěla v sebelítosti, takže se ze
série o nadpřirozenu stalo něco úplně jiného. Dále tuším série Paranormálové,
ale zatím jsem neměla tu možnost si ji přečíst, takže si nejsem úplně jistá
jejím dějem. Pak jsou tady X-meni, ale to se jako kniha nedá počítat, takže
jestli mám rozhodnout mezi kousky Tahereh Mafi a L. J. Smith, je tohle
mnohonásobně lepší. Byla jsem sice docela zklamaná, že je příběh tak průhledný
a snadno odhadnutelný, ale stránky pěkně plynuly a Odhalení si zaslouží místo mezi knihami v kategorii oddechové
čtení.
Postavy měly jednoduché charaktery, snadno pochopitelné a
ladící se svými schopnostmi. Možná dokonce i trochu nudné, kdyby se objevily za
jiných okolností bez svých nadání, ale tady se nádech nadpřirozena stále snažil
udržet čtenářovu pozornost a po většinu času se dařilo. Ale byla bych vděčná,
kdyby si autorka odpustila milostný trojúhelník, tedy zatím k němu nedošlo,
ale je jasné, že se k němu schyluje. A navíc, proč zrovna Rob? Rob mě
děsil. Vážně nekecám, tohle přenášení energie a léčení…mám z toho husí
kůži. Něco podobného jsem cítila ve Vampýrské
akademii a Pokrevních poutech s Lissou,
Adrianem a Soňou, a vážně, tohle léčení mě děsí na obou příbězích ze všeho
nejvíc.
Bavilo mě pozorovat, jak se tito mladí lidé učí poznávat a
ovládat své schopnosti, jen škoda, že tam neprováděli více pokusů, studií a
popis jak probíhají jednotlivé experimenty. Mohla jsem pozorovat jejich postup
s nadáním, a jak mu začínají rozumět.
I když kniha není žádný trhák, jsem hrozně ráda, že jsem si
knihu mohla přečíst znova a tentokrát svou vlastní ze své knihovničky.
Připomněla jsem si věci, které jsem už po dvou letech zapomněla. A i když vím,
co se bude odehrávat dál, nemůžu si pomoct, abych se netěšila na čtení dalších
dílů.
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí
recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat