neděle 7. září 2014

Temné vize - Odhalení: L. J. Smith

Kaitlyn lidi začali odmítat v době, kdy se projevilo její jasnovidecké nadání. Pomocí svých kreseb dokáže předpovídat budoucnost. Naneštěstí se jí daří kreslit jen tragédie, nehody a neštěstí, a protože jim nedokáže nijak zabránit, začaly se mezi lidmi šířit klepy, že je dívka přivolává. Její oči zvláštní barvy jen podporují domnění lidí, že je čarodějka. Spolužáci se jí bojí a jen Kaitlynin pronikavý pohled je drží v dostatečné vzdálenosti, aby se nestala obětí šikany, nepříjemných vtípků a posměšků. Potom se u ní ve škole zjeví mladá žena, která ji nabídne místo s dalšími čtyřmi studenty, kde se budou učit ovládat své nadání. Ale Kaitlyn je díky svým zkušenostem dost nedůvěřivá a pro jednou by ji to mohlo zachránit život.


Poprvé jsem tuto sérii četla chvilku po tom, co vyšla u nás a tentokrát se mi líbila stejně jako tenkrát, ne-li víc. Od této autorky jsem vyzkoušela i Upíří deníky, ale stejně jako většinu dalších čtenářů mě série příliš nenadchla. Zato u této se ukázalo skutečně umění autorčina psaní.
Na téma nadpřirozené schopnosti jako takové, jsem četla jen malé procento knih, jedna série byla Jsem roztříštěná. Začala opravdu hezky, ale ve druhém díle jsem ji začala nesnášet, to jak se hlavní hrdinka utápěla v sebelítosti, takže se ze série o nadpřirozenu stalo něco úplně jiného. Dále tuším série Paranormálové, ale zatím jsem neměla tu možnost si ji přečíst, takže si nejsem úplně jistá jejím dějem. Pak jsou tady X-meni, ale to se jako kniha nedá počítat, takže jestli mám rozhodnout mezi kousky Tahereh Mafi a L. J. Smith, je tohle mnohonásobně lepší. Byla jsem sice docela zklamaná, že je příběh tak průhledný a snadno odhadnutelný, ale stránky pěkně plynuly a Odhalení si zaslouží místo mezi knihami v kategorii oddechové čtení.
Postavy měly jednoduché charaktery, snadno pochopitelné a ladící se svými schopnostmi. Možná dokonce i trochu nudné, kdyby se objevily za jiných okolností bez svých nadání, ale tady se nádech nadpřirozena stále snažil udržet čtenářovu pozornost a po většinu času se dařilo. Ale byla bych vděčná, kdyby si autorka odpustila milostný trojúhelník, tedy zatím k němu nedošlo, ale je jasné, že se k němu schyluje. A navíc, proč zrovna Rob? Rob mě děsil. Vážně nekecám, tohle přenášení energie a léčení…mám z toho husí kůži. Něco podobného jsem cítila ve Vampýrské akademii a Pokrevních poutech s Lissou, Adrianem a Soňou, a vážně, tohle léčení mě děsí na obou příbězích ze všeho nejvíc.
Bavilo mě pozorovat, jak se tito mladí lidé učí poznávat a ovládat své schopnosti, jen škoda, že tam neprováděli více pokusů, studií a popis jak probíhají jednotlivé experimenty. Mohla jsem pozorovat jejich postup s nadáním, a jak mu začínají rozumět.
I když kniha není žádný trhák, jsem hrozně ráda, že jsem si knihu mohla přečíst znova a tentokrát svou vlastní ze své knihovničky. Připomněla jsem si věci, které jsem už po dvou letech zapomněla. A i když vím, co se bude odehrávat dál, nemůžu si pomoct, abych se netěšila na čtení dalších dílů.

Hodnocení: 3/5



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat