
Tohle bylo moje první cestování časem, takže bohužel nemám s čím
srovnávat, ale jako prostředek k navedení do této části sci-fi nebo
fantasy posloužila tato kniha dobře. Ze začátku jsem ale byla dost zmatená a
několik desítek stránek se děj dost vlekl. Nevěděla jsem, co se vlastně bude dít,
a i když jsem nic neočekávala, pořád jsem obracela stránky v naději, že se
to konečně rozjede. A to přišlo asi až v jedné třetině knihy, což si
myslím, že je docela pozdě.

Postupně jsem zjišťovala pravdu o rodině postavy, což mi
vyhovovalo, protože jsem měla dostatek času o tom popřemýšlet a dojít k vlastnímu
závěru, i když výjimečně byly často mylné. Ale dělat si vlastní bláznivé závěry,
je mnohdy to, co mě u průměrných knížek baví nejvíc. Možná by mě děj více
bavil, kdyby Jackson neuvízl o dva roky v minulosti, ale třeba o dvacet
nebo sto let. Prostředí by tak bylo zcela neznámé a musel by se v první řadě
vyřešit problém, jak přežít. Dva roky podle mě bylo příliš jednoduché, měl kde
bydlet, všichni se k němu chovali normálně, protože pouze nahradil své
staré já, a všechno bylo nějakou dobu úplně v pořádku, jelikož jen hrál
sám sebe jako sedmnáctiletého, nikomu nepřišlo nic divné.
Dobré bylo, že se dlouhou dobu nevědělo, kdo vlastně stojí
na straně dobra, a kdo chce zničit svět, protože každá strana měla vlastní
pravidla i způsoby, jak si poradit s těmi druhými. A ani jedno nebylo
nějak výrazně nápomocné straně, která se snažila svět zachránit.
Avšak našly se i části, u kterých jsem se zasmála, výhradně
ve dvou případech, i když u toho druhého si nepamatuji, kde přesně byla.
„Možná je ožralej,“ řekl někdo. „Mám mu vylít na hlavu další kbelík?“
„Ne, to je prasečí chřipka. Na beton,“ odpověděl jiný hlas.
---
„Jacksone? Stalo se ti něco?“ zeptala se malá holčička.
Vstal jsem ze sklápěcího lehátka a div jsem nenacouval do bazénu. „É…
Co je za rok?
Všechny děti se zahihňaly a jedno odpovědělo: „2009. Jo, je na mol.“
-
str. 218
Určitě časem vyhledám další knihy s cestováním v čase a
nejdříve to bude druhý díl této série, i když možná jenom proto, abych ji měla
dočtenou a ne, že to bylo takové super čtení. Jako oddechová knížka, u které se
nemusí přemýšlet, se ale hodí skvěle.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství
Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat