Brooke Dumasová se vždy
toužila dostat na olympijské hry. Její sen o zlatu roztříštilo zranění kolene,
nyní proto jako fyzioterapeutka pomáhá podobně zraněným sportovcům. Nejlepší
kamarádka Melanie ji jednoho dne zavede na zápas v boxu, který jí změní celý
život – potká zde slavného zápasníka Remingtona Tatea. Brooke je přesvědčena,
že to jediné, co po ní chce, je rychlovka na jednu noc, on si ji ale najme jako
svou fyzioterapeutku. Brooke to k Remingtonovi přitahuje, chce ho víc, než kdy
chtěla cokoli jiného, on se ale drží zpátky. Remington chce poprvé v životě
skutečný, vážný vztah, nejprve ho ale Brooke musí opravdu poznat – i se všemi
jeho temnými tajemstvími.
Na tuto knihu jsem se upřímně hodně těšila, i když jsem ji
začala číst jen dva dny po tom, co jsem si jí všimla. Obálka super a anotace
taky nebyla k zahození. Rychle jsem přečetla začátek a dostala se do děje,
ale nemohla jsem si nevšimnout, že se často opakují stejná slova nebo téměř i
celé odstavce. Pokaždé, když autorka popisovala pocity Brooke, jako bych měla déjà
vu, jako bych se přenesla zpátky na začátek, kde se stále opakovaný popis
objevil poprvé.
Postavy mi nějak nepřipadaly sympatické, jak dříve
nedostupná Brooke, tak úplně dokonalý Remy. Prostě tomu, co autorka napsala
nešlo uvěřit. A to dokonce i fantasy je většinou více reálné než tenhle příběh.
Možná jen nemám takovou romantickou povahu, jinak bych
určitě knihu zbožňovala. Ale nějak mě neoslovila ani stylem psaní, kterému
chyběla větší slovní zásoba, postavami nebo příběhem, který není až tak
originální, jak jsem si ze začátku myslela.
Čekala jsem víc – od zápasů, charakterů postav i od vcítění
do příběhu, protože po tři stech dvaceti stránkách nemůžu říct, že bych Brooke
nebo Remyho znala aspoň z třetiny. Jako by se v příběhu objevil jen kousek z povahy a oni se zamilovali jen do části, kterou ten druhý chtěl ukázat.
A Remyho minulost, taky postrádala originalitu, sice je to teprve asi pátá
knížka, kterou jsem z tohoto žánru četla, ale i tak už se v jedné z nich
objevilo něco podobného a bylo to mnohem lépe napsané a popsané pro své
čtenáře. Nora se zde objevila jako hloupá naivní sestra, pro kterou bych já
nehnula ani prstem, protože si za to mohla sama. Nevím kolik jí přesně bylo
(myslím, že něco málo přes dvacet), ale osobně neznám nikoho, kdo by byl tak
nezodpovědný. Dokonce ani já bych neudělala něco jako, a to ne protože já jsem zodpovědná (což nejsem), ale protože mi to připadá dost trapné.
Ale přesto měla kniha i světlé stránky – překvapivý konec a
pěkné rozuzlení, to se jí musí nechat. I když bylo už od začátku jasné, jak
příběh dopadne – a já nejsem zrovna fanoušek předvídatelných knih.
V příběhu se objevilo, že lidé se smáli někomu, kdo si právě
zničil život a jeho sny se staly nedosažitelnými. Ve skutečnosti to lidé dělají
vždycky a pořád, a tahle kniha na to jen poukázala. Jen kdyby lidé nebrali
zábavu na úkor druhých za samozřejmost a raději si všímali, jak se ti druzí
potom cítí.
V češtině už vyšel druhý díl, ale nijak se do něj
nehrnu. Příběh nebyl zakončený nějakou záhadou nebo tajemstvím, v ději se
neobjevil žádný náznak, o co by mělo jít v následující knize, a já tak
nemám nic, co by mě k ní znovu přitáhlo nebo na co bych se měla těšit.
Ale v žádném případě neříkám, že vám by se kniha
nemohla líbit, přece každé dílo si najde své obdivovatele. Jenom mě tohle nějak
nesedlo.
Hodnocení: 2/5
Žádné komentáře:
Okomentovat