Příběh dospívající dívky s telekinetickými schopnostmi. Carrie Whiteová se snaží dostat zpod vlivu fanatické matky, její spolužačky si ji krutě dobírají, a ona rozpoutá svou děsivou sílu nad malým novoanglickými městečkem Chamberlainem...
Obsahuje spoilery!!!
Šestnáctiletá holka je už od malička šikanována všemi spolužáky. Příběh začíná jednoho dne, kdy Carrie ve sprchách po tělocviku dostává svou první menstruaci. Matka se jí ani slovem nezmínila o něčem takovém, proto nemá nejmenší ponětí, co se s ní děje. Její spolužačky se sice cítí znechuceně, ale ani v této chvíli se neodpustí pár posměšných poznámek na Carriinu adresu. Nechápe, proč po ní ostatní dívky házejí vložky, když ona sama je vždy používala k očištění rtěnky.
Po příchodu domů je svou nábožensky založenou matkou přesvědčena, že je to všechno její vina. V každé místnosti je několik krucifixů, kterých si její matka (podle všeho) váží víc než jí. Carrie je na svou matku naštvaná a vyčítá jí, že jí vůbec nic neřekla. Ale ta je přesvědčená, že Carrie musela udělat něco špatného, jinak by se jí to nestalo.
Násilím zavře dceru do komory, kde ji zavírá pokaždé, když se matce něčím znelíbí. Zůstává tam tak dlouho, dokud někdy neomdlí hladem. Tentokrát ji matka pustí ven po sedmi hodinách.
Kniha je psána z pohledu několika postav, tak jsem se dozvěděla, že učitelka tělocviku chtěla dívkám, které byly zodpovědné za událost ve sprchách, zakázat maturitní ples a na tři dny je vyloučit ze školy. Nakonec se však spokojila s týdnem, kdy budou po škole. Avšak některé holky si tohle nechtějí nechat líbit, protože učitelka k tomu použije trošku výraznější slovník. A tak začne plánování pomsty. Dozvěděla jsem se taky o Sue, která sice byla u incidentu ve sprchách mezi viníky, ale asi jako jediná chce Carrii pomoct.
V knize jsou také vsuvky, které více vysvětlují pojem telekineze nebo vypráví o Carriinu minulosti či budoucnosti. Novinové články nebo úryvky z tkz. knihy "Jmenuji se Susan Snellová" někdy lehce spoilerovali konec nebo pozdější události příběhu, ale nekazili nic velkého, protože tenhle příběh většina z nás zná nebo alespoň o něm slyšeli.
Myslím, že každý, kdo je šikanovaný se chce všem pomstít a po veřejném zesměšnění je i zabít (i když ne vždy doslova). Já sice nemám s něčím takovým zkušenosti, ale nejspíš bych se cítila stejně. A navíc vztek a nadpřirozené schopnosti podle mě nikdy není dobrá kombinace, ať už v hororech nebo pohádkách. Kdyby taková Carrie existovala, myslím, že by její spolužáci a město dopadli úplně stejně i ve skutečném životě. Lidé přece zabíjejí i kvůli menším věcem.
V knize jsem se dokázala vcítit do Sue, chápala jsem její výčitky a povinnost pomoct, protože i já měla před pár lety ve třídě šikanovanou spolužačku. Musím říct, že jako třída jsme ji nikdy neměli rádí, a i když jsem se nikdy na jejím šikanování nepodílela, stejně jsem neudělala nic, čím bych tomu zabránila. Nesnažila jsem se jí pomoct, protože by mě beztak nenechala. Vyhýbala se jakékoliv konverzaci s námi a jednoduše se nás snažila ignorovat (jen kdyby spolužáci dělali to samé...).
Hodně lidí si po dočtení nebo shlédnutí filmu řeklo, že očekávali víc. Ale tahle kniha byla napsána v roce 1973 a když se nad tím zamyslíte, tak většina fantasy knih nebo filmů, byla napsána a natočena až po vydání Harry Pottera. Právě tahle sedmidílná série z velké části začala éru fantasy a skoro všechny vaše oblíbené knihy byly vydány až v posledních pěti až deseti letech.
Samozřejmě si nemyslím, že je to nejlepší kniha jakou jsem kdy četla, ale když vezmete, že byla napsána před čtyřiceti lety, musím na ni hledět trochu v jiném měřítku. Já osobně knihu obdivuji a jsem s ní spokojená.
Žádné komentáře:
Okomentovat