Anotace:
Twylla je výjimečná dívka – je dokonalou zbraní
– zabíjí pouhým dotykem. Změní Twylla svůj předurčený osud?
Twylla je dívka vyvolená bohy. Je zosobněním
božské dcery a jako taková je zaslíbená princi. Za svoji výjimečnost ale draze
platí: každý měsíc musí pozřít jed, a přinést tak důkaz o svém božském
postavení. Její dotyk je však pro obyčejného člověka smrtící.
Twylla proto není běžným členem královského
dvora. Je královninou popravčí. Každý měsíc navštěvuje vězení a přikládá své
ruce na ty, kteří jsou odsouzeni k smrti.
Žije osaměle a izolovaně. Když ale nastoupí
nový strážce, vše se změní. Spustí se kolotoč dvorských intrik, úkladů a
vražd...
Dokáže si dívka správně zvolit mezi královským
snoubencem a přitažlivým, ale obyčejným smrtelníkem? Rozhodne se pro povinnost,
nebo pro lásku.
„Jsem dokonalá zbraň. Můj dotyk je smrtící.“
Název v originále: The Sin Eater's Daughter
Autor: Melinda Salisbury
Série: Vyvolená bohy
Díl: 1.
Počet stran: 254
Datum vydání: 2015, Fragment
Příběh začal pozvolna a chvíli trvalo, než dokázal zaujmout.
Nápad v tom ale byl a opravdu dobrý, jen nejspíš částečně nevyužitý.
Trochu mě mrzelo, jak se všechno asi v polovině knihy obrátilo. Od začátku
jsem se pohybovala v jasně daných pravidlech dané autorkou, a ať mi
připadaly jakkoliv podivné, brala jsem je jako součást tohoto světa. Jenže pak
se to všechno změnilo a mě všechno, co se do té doby stalo, přišlo úplně zbytečné.
Na hlavní hrdinku to házelo špatné světlo.
Od začátku jsem se s ní nějak nedokázala ztotožnit. Ne,
že bych k tomu neměla dost podnětů, to mě zase nechápejte špatně, tahle
postava si budovala charakter na každé stránce. Ale jednoduše jsem s ní nesouhlasila téměř v ničem. Na jednu stranu se dalo její chování pochopit, kdo ví,
jestli bych se na jejím místě nezachovala stejně (i když o tom vážně pochybuji), ale kam se poděla její
bojovnost? Nebo ji snad nikdy neměla? A po tom, co nastal zvrat v příběhu,
působila neuvěřitelně naivně a hloupě. Tohle všechno ale způsobila autorka ve
chvíli, kdy se rozhodla vytvořit nová pravidla a ty stará porušit.
Navíc Twyllu musel pořád někdo zachraňovat. A jen tak pro
pořádek, já nesnáším takové postavy. Pokud se jen jednou jedinkrát nedokáže
zachránit sama, pak si nezaslouží, aby to někdo dělal za ni.
A nejlepší, že pořád fňukala, že nemá žádné možnosti, že
nemůže změnit, co se děje, ale hádejte co, ona se o to ani nepokusila. A pak
ještě řekne, že vždycky tam ty možnosti byly, jen se jí nelíbily. Ona dokázala celou dobu jen skákat, jak ostatní pískali. Ať je příště
ticho.
Co se ale v této knize opravdu povedlo, je práce Pojídačky hříchů. Což je úplně něco nového a příjemné překvapení. Jestli tohle
pochází jen a pouze od autorky, tak si ode mě zaslouží obdiv.
Kromě hlavní hrdinky se mi Smrtící dotyk opravdu zamlouval. Zvratů se našlo dostatek, snadno
jsem se dokázala začíst. Přesto si myslím, že se Melindě nepovedlo vykreslit
tento svět tak temný, jak zamýšlela. Pár smrtí, useknutí prstů jako trest, hon
psů na člověka, ale všechno jen v pár slovech. Skoro jako by se to Twylly
ani v nejmenším netýkalo. Celé by to možná fungovalo skvěle, kdyby autorka
neporušila znovu vystavené hranice a po tom, co bohy, pověsti a magii nadobro
vyhnala z příběhu, by to zase nepřitáhla zpátky, aby snad dosáhla svého
úžasného zvratu. Který nakonec tak úžasný nebyl.
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat