Najdi dveře, rozlušti hádanku a vstup dovnitř!

Anotace

Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.
Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)
Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…

Tahle autorka má svůj jedinečný styl psaní, který by kterýkoliv její fanoušek poznal na sto honů. Na rozdíl od jiných se nesnaží své hrdiny přimět, aby mluvili spisovně. Proč taky, vždyť jsou na střední. Její dialogy jsou však tak přirozené a hlavně blízké cílové skupině čtenářů, že jim kniha uběhne jako víkend. A opravdu to tak je, jeden dva dny a můžete vyhlížet další díl. Navíc je jedna z mála autorek podobných námětů, která si opravdu může dovolit popisovat život ve škole. Skoro to vypadá, jako by si do posledního detailu tuto část svého života pamatovala. V knize ani nemusí jít o nic závažného a stejně ji čtenář neodloží, protože ho i přes nepřítomnost hlubší zápletky příběh baví.

Stejně jako Percy Jackson, Bohové Olympu, tak i Drahokamy a Stříbrná kniha snů pobaví. Žádný lehký úsměv, nebo zacukání koutků...já osobně jsem při čtení několikrát nahlas vyprskla smíchy a následujících pár minut se nemohla přestat smát. No uznejte, není příliš mnoho knih, které tohle dovedou. A pokud tomu tak je, jméno série nebo autora se brzy stanou známými.

Jak už jsem zmínila, autorka si může dovolit psát nějakou chvíli „o ničem“, protože její styl je i přes to poutavý. Pravda je ale taková, že v polovině knihy jsem pořádně ještě nevěděla o čem čtu. No jistě – vstupování do snů, tajúplná hra. Ale celkově vzato to celé bylo takové hrozně jednoduché. Ten nápad se sny mi připadá opravdu skvělý a donutilo mě to se zamyslet nad celým systémem snění (ne že bych došla k nějakému smyslnému závěru).

Co jen říct k postavám. Hlavní hrdinka mi připadala opravdu sympatická. Oblíbila jsem si ji už od příhody se sýrem. Stejně tak její sestru a matku. Se všemi okolo to už ale bylo trochu složitější. Například čtveřici mladíků, kteří dostali důležitou vedlejší roli. Z nich možná tak Graysona. Jasperovo chování mi připadalo vtipné ale taky trochu hloupé, Arthur se účastnil celého příběhu skoro pořád jenom pasivně a na Henrym nebylo nic neobvyklého, snad jako by se jen ocitl ve správný čas na správném místě a z toho důvodu se s ním Liv vůbec začala bavit. Za jeden z největších kladů knihy považuji Secrecy – chlapce nebo dívku, který/á anonymně píše na internetové stránky drby ze střední školy. Cokoliv, co se řekne, se donese až k jeho/jejím uším, ať je to sebevětší tajemství. Kritizuje, zesměšňuje a hledá špínu na všechny kolem sebe. Dosud se však nenašel nikdo, kdo by ho/ji dokázal odhalit.

U obálky jsem se stále stále ještě nerozhodla, jestli se mi líbí nebo ne. Originální – to určitě ano a vzhledem k nereálnu, které se uvnitř stránek nachází, nepůsobí nepatřičně. Novinky jsou ale potřeba, nemůžou být všechny na stejné brdo. Takže jo, obálka mi vyhovuje.

Hodnocení: 4/5