Síla vzdoru: Suzanne Collins

Anotace:
Katniss Everdeenová, dívka v plamenech, přežila, ale její domov byl zničen. Hurikán unikl. Katnissina rodina je v bezpečí. Peetu zajal Kapitol. Třináctý kraj skutečně existuje. Vypuklo povstání. Katniss záměrně zachránili z arény krutých a krvavých čtvrtoher a bez jejího vědomí ji už před dlouhou dobou zapojili do revoluce. Třináctý kraj vystupuje ze stínů a plánuje svrhnout Kapitol. Zdá se, že všichni o pečlivě připraveném plánu vědí – s výjimkou Katniss. Úspěch povstání závisí na její ochotě stát se pěšákem, přijmout odpovědnost za nespočetné životy a změnit budoucnost Panemu. Kvůli tomu musí odsunout stranou svoji zlost i nedůvěru. Musí se stát symbolem revoluce – reprodrozdem – bez ohledu na to, že cena může být hodně vysoká.

Katniss je naštvaná, zraněná, vnitřně rozervaná… a uražená. Důvodů k vzteku má opravdu dost, ale když v minulém díle uvažovala o revoluci, člověk by čekal, že se vzpamatuje a dojde k rozhodnutí „stát se reprodrozdem“ sama. Místo toho se její deprese prodlužují, vnitřní dilemata prohlubují a to, jak se nechává nahánět vedením, aby se připojila, se stává víc a víc otravnějším. Navíc celý počáteční pobyt v Třináctém kraji vypadá, jakoby se všichni dobrovolně rozhodli vejít do područí Snowa v ženské verzi.

Katniss tedy po dlouhé době „nečekaně“ souhlasí se svým údělem reprodrozda a začínají trochu nepochopitelné přípravy na natáčení – opravdu je nutné, aby měla dokonale učesané vlasy a vrstvu make-upu, když kolem propuká povstání? V aréně byla, jak bylo mnohokrát řečeno, pouhou postavičkou Kapitolu, která měla vypadat na obrazovkách dokonale. Nečekala jsem, že budou stále řešit její vzhled, a ještě v takovéhle míře. Celé běhání s kamerami mi připadalo přitažené za vlasy, vždy se čirou náhodou stalo něco, co Katniss donutilo zachovat se heroicky, a záběry byly proto pokaždé dokonalé. Když se vrátil Peeta, místy by si mohl čtenář připadat jako v oddělení psychiatrické léčebny, kdy jsou splátci v podstatě pouze narušení jedinci, se kterými nikdo moc neví, co dělat. Nakonec se ale z Katniss během pár týdnů stal celkem vycvičený voják (…), který se přidal k jednotce střelců, která zase natáčela spoty, tedy další pořádná práce pro splátce. Tehdy mě polil studený pot, když byla Katniss označena za velitele skupiny a já pomyslela na to, že by vážně měla reálnou šanci probojovat se do prezidentova sídla a tam vůdci lebku provrtat šípem.

Bohudíky se tak nestalo a za závěr boji v Kapitolu děkuji – pouze za část, kdy autorka nedovolila, aby se z mladé dívky stala cliché hrdinka zachránkyně. A poté za část se zmasakrovanými dětmi, která mi trochu osvětlila smysl té části knihy, kdy se prezidentka snažila Katniss hlavně ovládat a využít.

Nejvíc se mi na knize líbil konec, kdy je opravdu hlavní postava zlomená a na dně, ne oslavovaná všemi, i když nakonec udělala to nejlepší, co udělat mohla. Krutý osud nedoceněných hrdinů. Hlavní ale nejspíš je, že se to konečně vyřešilo s Peetou a Hurikánem.

I když byla celá trilogie místy otravná, celkově bylo téma zajímavé a jsem ráda, že to alespoň dopadlo tak, jak to dopadlo. Podruhé už bych ale ani po jedné knize nesáhla.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.