neděle 19. října 2014

Volání sirény - Prokletí:Michaela Burdová


Anotace:

PŘEKONÁ PRAVÁ LÁSKA STALETÍ, SMRTÍCÍ NENÁVIST A DÁVNÉ PROKLETÍ?

Larissa je siréna. Už stovky let jí moře přikazuje zabíjet muže. A ona tak činí. Touží však z tohoto bludného kruhu uniknout. Je rozhodnuta udělat pro to cokoliv. Svojí krásou ovládne černomága Liama, a ten se do ní bezhlavě zamiluje. Nabídne jí dohodu: pokud se stane jeho ženou, pomůže jí zpřetrhat pouta, která ji spojují s nemilosrdným mořem. Larissa souhlasí.
Cestu jí však zkříží Derren. Je to první muž, který jí neleží u nohou a odolává jejímu uhrančivému půvabu. Jeho odtažitost začne Larissu přitahovat a ona není schopná se svým citům bránit. Dokáže si vybrat toho pravého? Bude ochotná obětovat lásce třeba i svoji nesmrtelnost?

Nejspíš bych měla začít tím, že je toto už pátá kniha, kterou jsem měla možnost, od této autorky číst. A to je zásadní věc, protože kdyby to byla první, líbila by se mi značně víc. Nejde ani tak o děj, ten se mi náhodou líbí, nápady opravdu mají něco do sebe a mohly se stát bestsellerem. Jen by potřebovaly hodně, hodně, hodně úprav. To, co mi na těchto knížkách vadí, je, že všechny postavy (ze sérií, které jsem četla) jsou téměř stejné. Jejich vlastnosti, charakter, způsob vystupování a k tomu mají nadpřirozenou sílu s níž by měli zabíjet. Ale oni se místo vydali na cestu, kde se snaží všechno napravit. Celý svůj život (nebo většinu času) zabíjeli, byli loveni lidmi nebo se před nimi žilo ve strachu, ale oni se vždycky a pokaždé najednou rozhodli konat dobro a napravit své skutky.

Když mi bylo deset, opravdu jsem si oblíbila Poselství jednorožců, ale proč autorka píše o šest let později knihu s jiným nápadem ale na stejné téma? U předchozích sérií jsem ocenila, že autorka dala dohromady vlkodlaky a elfy – bytosti, které k sobě opravdu nepatří – a odvedla s nimi vážně dobrou práci, ale tento příběh byl pro mě moc jednoduchý.
Propracovanost mi také docela chyběla. Avšak nebylo toho tolik, protože příběh byl opravdu primitivní na chápání a nad ničím se nemuselo přemýšlet.

Ani po dočtení knížky si nejsem úplně jistá, jestli hlavní hrdinku nemůžu vystát nebo mi její chování připadá komické. Za prvé, jak se sakra někdo může zamilovat do někoho, kdo jím opovrhuje, tohle mi fakt nejde do hlavy. A někdo by řekl, že na to, kolik jí bylo let, by mohla být chytřejší.

I když příběh plynul rychle a nenudila jsem se, jenomže jednotlivé scény ve mně nevyvolaly žádné city. Zrada, láska, otroctví… nic z toho, působilo to na mě jaksi prázdně. Jako by tam místo toho byla napsána normální neutrální věta popisu nebo něco podobného.
Jedinou věc, kterou na této knize oceňuji, je příroda a prostředí. Vesnice, les, moře a útesy se mi hrozně líbily. Opravdu jsem si to dokázala představit, ale tím to končí.

Konec jsem očekávala jen na půl, Larissa věděla, že bratři pro sebe obětovali skoro všechno a bylo dost namyšlené předpokládat, že se toho kvůli ní vzdají. Já jsem to tedy nepředpokládala, ale autorka píše spíš takové pohádky, takže jsem tu možnost úplně nezavrhovala. Na druhou stranu, jsem si zároveň nebyla jistá, jestli bude ve druhém díle sama nebo ji bude někdo chránit.



No, do druhého dílu se tedy moc nehrnu, ale třeba se to ještě spraví.



Hodnocení: 2/5 Pascalů
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

2 komentáře:

  1. Rozhodně se na tuto knížku nechystám... Ale tvoje recenze se mi líbí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale snad se o této autorky ještě dočkáme něčeho pěkného. Jinak díky za pochvalu.

      Vymazat