Kelsey už chybí získat pouze poslední Duržin dar, aby
zlomila prokletí svých tygrů, ale první se musí dostat ze zajetí Lokeše, který
se jí rozhodně nemíní vzdát. Avšak na jejich svatbu se dostaví dva nezvaní
hosté a Kelsey se tak o kousek přiblíží ke své poslední výpravě, i když ještě
předtím musí učinit velkou oběť. A ani když se všichni smíří s téměř nemožným,
čeká je ještě dlouhá a náročná cesta, protože i když unikla nepříteli, on od té
doby ještě zesílil a rozhodně se nemíní vrátit sám.
Co se to s touto sérií stalo? To jsem si říkala téměř
každou kapitolu. První díl jsem přímo zbožňovala a série tak postoupila na
druhé místo v mém žebříčku. Opravdu se mi líbilo prostředí Indie i jejich
mytologie. Stezka byla jedna ze dvou
knih, u kterých jsem opravdu brečela (a to se mi nestává běžně). Oblíbila jsem
si hlavní hrdiny a bála jsem se o ně v některých částech. Ale možná víte,
že Plavba se mi moc nezamlouvala.
Ještě pořád nevím, jestli proto, že jsem z těchto příběhů už vyrostla,
nebo se autorce díl moc nepovedl. Možná to bylo tím, že v příběhu figurovali
oba tygří, protože jsem někdy měla sto chutí přeskočit stránky, když přišla
řada na jejich city.
A u Osudu si stále
ještě nejsem jistá, jestli to není vtip. Vždyť to bylo tak předvídatelné, a i
kdybych knihu vůbec nečetla, nebylo by těžké si domyslet příběh. Navíc ze silné
hrdinky, kterou jsem si v Prokletí
tolik oblíbila, se stal někdo, komu bylo neuvěřitelně zjednodušeno
dobrodružství, a kdo je nehorázně závislý na ostatních. No upřímně, kdyby tady
byla Kelsey sama, bez darů, bez tygrů a Kadama, neudělala by ani krok. V jiných
knihách se hrdinové či hrdinky musí potýkat s problémy jako je hlad a žízeň
(pro začátek) a to, jak je vyřeší patří k příběhu, tady stačí jediná
myšlenka a má všechno, na co si vzpomene. K tomu všemu ještě dva muže,
kteří ji milují a ona si s nimi zahrává jako kočka s myší. Vždyť Ren
udělal všechno jen proto, aby ji ochránil, a ona jako nevděčná mrcha si našla
někoho jiného. Možná chtěla potrestat sebe, když si myslela, že si bílého tygra
nezaslouží, ale tím taky trápila Kišana, který vůbec nic neudělal. Jen musel
přihlížet, jak si s ním hraje. Dokonce mám podezření, že si s ním něco
začala jenom protože si nebyla jistá, že by u ní zůstal stejně jako Ren,
nekonečně oddaný, kdyby se s ním rozešla. A tím, že mu pořád dávala
naději, ho držela u sebe, i když ho ve skutečnosti vůbec nemilovala. No, možná
trochu, ale z každé věty mezi ní a Renem, bylo hned jasné, za kým by se
rozběhla, kdyby na tom opravdu záleželo. A to pro mě bylo dost obtížné číst,
když s ním takhle mávala. Protože jako team
Kišan jsem ji za tohle nenáviděla. Ren byl dokonalý ušlechtilý hrdina,
který Kelsey chtěl mít za svou princeznu. Ale mně osobně připadal příliš vážný
a neuvěřitelně majetnický. Pamatujete, jak v minulém díle zakázal Kelsey
stříhat si vlasy? Věřím, že každá holka má ráda svou nezávislost a svobodu a já
si osobně si nenechám kecat vůbec do ničeho. Takže kdyby mi někdo něco takového
udělal, nedej bože aby mi diktoval délku vlasů, nepochybně bych mu urazila
hlavu.
A vůbec, co mají autorky poslední dobou s těmi milostnými
trojúhelníky v YA knihách? Neřeknu, kdyby byly dobře napsané, ale upřímně
jsem četla o povedeném trojúhelníku snad v jen jedné sérii. V ostatních
mě to neuvěřitelně štvalo, zdržovalo od příběhu a bylo to jen na obtíž.
Na rozdíl od prvních dvou dílů, kdy jsem hltala každé slovo,
mi tady připadaly směšné některé celé kapitoly. Například kapitola Maska, kdy se jeden z bratrů převleče
za stařenku, aby zjistil, co doopravdy Kelsey cítí. Jako vážně? Kdo někomu na
potkání vykládá o svých citech a dopodrobna svůj milostný život. A proč se jí
vlastně nezeptal? Jak říkám, tohle mi opravdu připadala absurdní. A kromě toho,
jak už jsem zmínila, mi přišel děj neskutečně předvídatelný. Žádná velká
překvapení se nekonala. A když tak o tom přemýšlím: nebylo by to dokonalé,
kdyby to Kelseino dítě bylo Lokeše? No vážně, já si to teda rozhodně myslím.
Samozřejmě by všechno dopadlo tak jako teď, ale navíc by se tam něco stalo na
samotném začátku knihy.
Kromě pletení se rodičů do příběhu, nezajímavého okolí (ani
jedno zde sice nebylo), nesympatických postav a nemožného uvažování, existuje
ještě jedna věc, kterou na filmech, historkách, knihách, seriálech a hrách
přímo nenávidím a to je obživování postav. Když někdo umře, tak má prostě
zůstat mrtvý, ať už je magie v příběhu sebevětší, mrtvý se do světa živých
nevrací (pokud na tom není založený samotný příběh).
Zoufalé proč jsem
si opakovala několik zbývajících kapitol a autorka tak u mě zničila posledních
pár věcí, které se mi na této sérii ještě líbily.
Hodnocení: 1/5
Žádné komentáře:
Okomentovat