Dlouhou dobu trvalo, než se bitevní loď Argo II konečně
dostavěla. Teď je konečně připravená zavést všech sedm hrdinů do původního
Říma, aby se mohlo začít vyplňovat Proroctví sedmi a všichni se znovu
ocitli ve smrtelném nebezpečí. K tomu všemu nejsou nestvůry to jediné s čím
si musejí dělat starosti, protože setkání římského a řeckého tábora nedopadlo
úplně podle plánu. Gaia je zase o trochu blíž svému povstání a jediné, co ji
zbývá, je čekat, až se polokrevní navzájem zničí.
Na tento díl jsem se velmi těšila, protože se konečně měli
setkat všechny hlavní postavy a na to jsem čekala celé dvě předchozí knihy..
Ze začátku mi připadalo zvláštní, že nevím, co dělají
všechny postavy, protože vždycky chodili jen po skupinkách, s tím jsem se
zatím u těchto knížek nesetkala. Nevědět, co se děje na jiném místě, ale přesto
tušit, že se odehrává něco důležitého, byla úplně nová zkušenost a dlouho jsem
nevěděla, co si o tom myslet. Ale nakonec jsem si na to zvykla a už mi to
nepřišlo ani trochu podivné, když se trojice hrdinů najednou někde objevila a
to, jak se tam dostala, jsem se dozvěděla z pouhého jejich vyprávění.
V této knize nebyl jen jeden favorit, ale bylo jich
rovnou sedm, kteří si byli v rámci možností rovni a každý z nich se
nějak zasloužil o záchranu ostatních nebo vyřešení problému. Ale i přes to jsem
měla některé radši než jiné, což dost pochopitelné; a můj žebříček by vypadal
nejspíš takto: na prvním místě by se samozřejmě ocitli Percy s Annabeth, možná
Percy o malinko víš, ale o těch dvou není pochyb, takže je skoro nemůžu počítat.
Hned za dvojicí z první série, tedy na třetím místě, by se umístil Leo,
ten se na rozdíl od ostatních nesnažil všem ukázat, jak je ve všem dobrý a co všechno
umí, bez něj by se žádná výprava nekonala a oni ho potřebovali, ať už chtěli
nebo ne. Za Leem by s největší pravděpodobností následovala Hazel, jakožto
dcera jednoho z hlavních bohů si zaslouží čestné místo uprostřed.
Jejího nevlastního bratra Nica jsem si vážně oblíbila a jeho moc mě stále
nepřestala fascinovat, a i když Hazel zatím nedostala možnost svou moc pořádně
využít, nevzdávám se naděje a doufám, že předvede něco opravdu legendárního. Páté
místo zaujímá Jason, který se podle mě až moc snažil předčit Percyho, aby
dokázal, že on je ten lepší vůdce. A řekla bych, že kromě jeho síly nevyniká v ničem
tolik, jako ti výše zmínění. A rodokmen by neměl člověka nadřazovat nad
ostatními lidmi a já se nemůžu zbavit dojmu, že ho v táboře Jupiter
zvolili prétorem jen kvůli jeho otci, jakožto nejvyššího boha. Šesté místo
obsadil Frank, který se v pár věcech od Piper zase tolik neliší. Součástí
výpravy se stal jen proto, že se dokáže proměnit na jakékoliv zvíře, což je
podle mě dost přehnané už i na tento příběh. A u Piper, dcery Afrodity, jsem
stále ještě nepochopila, co vlastně dělá mezi sedmi, vždyť oni jeli bojovat, ne
se v Římě prohlížet v zrcadlech. Navíc těžko se svou miniaturní dýkou
něco zmůže, když kromě výpravy před pár měsíci nečelila žádné nestvůře.
Takový dojem na mě zatím udělaly jednotlivé postavy, ale co
by to bylo za knížku. Kdybych si oblíbila každého do jednoho, někdo mi prostě
lézt na nervy musí, co by to potom bylo za zábavu.
Jednotlivé scény a akce byly promyšlené a humor typický pro
Rickovy knihy, zde také nechyběl. Pro mě to byl zatím nejlepší díl Bohů Olympu,
ať už kvůli setkání všech postav, cestování do Itálie nebo velmi překvapivý
konec. Tuším, že to bylo poprvé, co jsem závěr s těmito hrdiny opravdu
nečekala a to se mi velice líbilo.
K příštímu dílu se kromě místa konání neobjevily žádné
náznaky, takže netuším, jaké mýty a legendy mám čekat tentokrát, ani na jaké
bitvy a překvapení se mám těšit. A to ještě zvyšuje moje nadšení.
Hodnocení: 5/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
Žádné komentáře:
Okomentovat