neděle 17. srpna 2014

Krvavá romance - Polibek nesmrtelnosti: Alice Moon

Jako by nestačilo, že je Sára osamělá a nemá mnoho přátel, neustále ji navíc pronásledují hororové sny. Když na začátku školního roku nastoupí do Sářiny třídy nový kluk Dustin, její život se převrátí naruby. K tajemnému spolužákovi ji něco nevysvětlitelně přitahuje. Zdá se jí, že je spojuje jakési neznámé, velmi silné pouto. Sářina jediná kamarádka May se jí však snaží Dustina rozmluvit. Co před Sárou skrývá? Kdo je záhadný Dustin a jaké je jeho tajemství?

K této knížce mě přitáhla hlavně její obálka, protože je opravdu pěkná. Ale celkově jsem od ní moc neočekávala, vybrala jsem si jí hlavně proto, že už jsem na ni narazila dříve, ale nesehnala ji v elektronické podobě.
Kniha se četla dobře, ale chyběl mi tam nějaký trochu více promyšlený děj nebo cokoliv jiného, o co by v příběhu šlo. Chvílemi mi to připomínalo nepovedené Stmívání, někdy Upíří deníky a jindy Zavržený od autorky Fitzpatrick, ale to všechno bez nějakého hlubšího smyslu. Mimo to, tato knížka obsahovala rovnou dvě věci, které vážně nemusím: do příběhu se až moc pletli rodiče hlavní postavy a celý děj se odehrával na jednom místě. Když už chtěla autorka držet Sáru blízko domova, mohla popsat různá místa ve městě a okolí a ne pořád opakovat školu a její byt.
Hezky byly popsány charaktery jednotlivých postav, ale řekla bych, že May jako psychouš tak úplně vyznít neměla. Vlastně jejich celé kamarádství mě tak trochu fascinovalo. Přišlo mi, že jedna o druhé skoro nic nevěděly. Rozumím tomu, že jejich vztah byl postaven na základě toho, že se jedna druhé nevyptávaly, ale o něčem se přeci bavit musely a v příběhu to vyznělo tak, že si vlastně skoro vůbec nepovídají. Takže jako by bylo jejich přátelství založené na mlčení. A to bych spíš přirovnala k toleranci než ke kamarádství.
Chvílemi mi to také v některých případech připomínalo Annu z knihy Svůdné zlo, ale u ní byla naivnost roztomilá, tohle tak nějak nebylo opravdové. A k tomu všemu na žádnou lásku na první pohled ani na pravou lásku nevěřím, takže jsem chvílemi měla nutkání knihu odložit, tohle prostě bylo trochu moc.
Někdy mi přišlo, že se hlavní hrdinka chová jak malá, třeba na straně 103, když zjistila, že se její máma znovu zamilovala, když její otec zemřel více než před rokem, křičela jak pětiletá. Jako by vůbec bylo na ní, aby se pletla matce do života. Jak jednou zmínila, ona byla na rodičích závislá, ale oni nebyli tak docela závislí na ní. Takže ona neměla to právo říkat své matce, co, jak a kdy může dělat, i ve svých sedmnácti by si za tenhle výstup zasloužila jednu velkou facku.

Děj byl hodně předvídatelný a žádná velká překvapení a odhalení se nekonala. Úspěšně jsem dokončila 247 stránek, ale nepřipadá mi, že by ve mně zanechala příliš kladné emoce, spíš bych řekla, že by mi stačilo přečíst anotaci a znala bych příběh od začátku do konce.
Ale přece si kniha zaslouží aspoň jednu hvězdičku za svou obálku. Já jsem toho názoru, že jestli nečtu žádné špatné knížky, nevím potom, čeho si cenit u těch dobrých.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat