Prvních 100: Kass Morgan

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život… nebo sebevražedná mise.
Stovka odsouzenců, pronásledovaných nástrahami divoké přírody a tajemstvími své minulosti, musí bojovat, aby přežila. Nikdy se z nich neměli stát hrdinové, ale nakonec mohou být poslední nadějí pro CELÉ lidstvo.

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život… nebo sebevražedná mise.

Stovka odsouzenců, pronásledovaných nástrahami divoké přírody a tajemstvími své minulosti, musí bojovat, aby přežila. Nikdy se z nich neměli stát hrdinové, ale nakonec mohou být poslední nadějí pro CELÉ lidstvo. 

Ze začátku se mi tento příběh ohromně líbil. Když sci-fi čtu jednou za uherský rok, nemohla jsem posoudit, jestli je to příběh na téma, které bylo už několikrát napsané, nebo je to zcela originální nápad. Kniha je vyprávěna z pohledu čtyř postav, které jsou odsouzeny, a tři z nich jsou poslány na Zemi. Čtvrté odsouzené Glass se při zmatku podaří utéct z lodi, a tak jsem během příběhu věděla, co se děje na lodi. Wells – syn velitele celé lodi – se vydává na Zemi kvůli Clarke, do které je zamilovaný a taky je tak trochu jeho vina, že se do vězení vůbec dostala. Lidé žijící v Kolonii mohou mít dítě jen se svolením, aby nedošlo k přelidnění, proto někteří lidé nemají vůbec žádné děti. Ale Bellamy má mladší sestru, která měla být za krádež popravena. Teď však má šanci přežít na planetě s ostatními nezletilými vězni a její bratr si nenechá ujít šanci, aby se na Zemi dostal s ní.

Nápad mi opravdu přišel super, ale musím říct, že mi v knize něco chybělo. Sice jsem se dozvěděla, za co byly hlavní postavy odsouzené, což mě opravdu zajímalo, nebylo to pro mě dost. Chtěla jsem vědět, jak to fungovalo na lodi a informace, kterých jsem se dočetla mi nestačily. Lidé po příletu na zem se měli více starat o přežití, než o vztahy mezi sebou. Clarke mi přišla sympatická od doby, kdy v první kapitole vrazila doktorovi (asi bych udělala to samé). Avšak později, když už byli na Zemi, jsem její chování nechápala. Nebo možná jo, Bellamy ji tam řekl něco ve smyslu, že je jen další z těm mrch z Fénixu – což byla luxusní oblast na vesmírné lodi. A myslím, že pokud by měl pravdu, tak by to ospravedlňovalo její chování, protože ona se hned po tomto nařknutí rozběhla za Wellsem, a když ji potom zachránil před požárem, ona se naštvala, že ji nedovolil zachránit kamarádku, která už v té době byla beztak mrtvá. Následně se znovu rozběhla za Bellamym. Prostě mezi nimi běhala jako by si navzájem posílali poštu a ona ji doručovala.

Zase je ale pravda, že Wells se vydal na Zemi kvůli ní, avšak nerozumím, jak mohl čekat, že mu někdy odpustí to, co udělal. Já osobně bych nic takového neodpustila, ale dala bych mu to najevo hned na začátku.

Podle mě se autorka zaměřovala na špatné věci – Láska se zde objevovala v každé kapitole. Poprvé po pár stoletích se objevili na planetě a jen o vlásek unikli smrti a oni se zabývají něčím takovým. Postrádala jsem více akce a zdálo se mi, že postavy neměly dost prostoru, abych se pořádně seznámila s jejich charakterem. Kapitoly sice byly naplněny událostmi, které se odehrály už před nějakou dobou, ale i tak mi to nestačilo. 278 stránek je prostě na příběh, který se v této knize odehrál, málo. A to ani nemluvím o tom, že se autorka mohla rozepsat o mnoho stránek více. Anotace slibuje opravdu výborný příběh, ale mé očekávání kniha nenaplnila.

A ani jsem si nemohla nevšimnout, že se u všech hlavních postav objevily alespoň dvě z těchto vět: „Udělala jsem to, abych tě ochránila“ „Udělal jsem to, abych tě ochránil“ „Odpouštím ti“ a „ Nech mě na pokoji“. Když už se někdo rozhodne psát za více lidí, ať alespoň nějak odlišuje jejich chování.

Ale prostředí bylo moc hezky popsané, dokázala jsem si ho skvěle představit, nebo alespoň tam, kde bylo dostatečně napsané. Určitě to nebyla nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla (dokonce ani mezi sci-fi), ale mezi nejlepší bych ji taky nezařadila. Myslím, že si zaslouží místo někde uprostřed a tomu také odpovídá mé hodnocení.

Hodnocení: 3/5