Scarlet: Marissa Meyer

Když Byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.

Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. O dva týdny později se Scarlet snaží vydělat si na živobytí na jejich malé farmě, když vtom se objeví její ztracený otec, zbitý a blouznící. Scarlet se od něj dozví, že ho mučil jakýsi gang samozvaných strážců pořádku... který dosud stále drží v zajetí Scarletinu babičku. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, který navštěvuje místní hospodu. Ačkoli se Scarlet je nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, z něhož čpí potíže na sto honů, ví, že potřebuje Vlkovu pomoc, aby našla únosce své babičky. To ale ještě Scarlet netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly...

Obsahuje spoilery!!!

Po prvním dílu jsem byla opravdu nadšená, těšila jsem se na Scarlet a teď jsem se k ní konečně dostala.

Musím říct, že tahle série se pomalu stává jednou z mých nejoblíbenějších. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde bych tak moc zbožňovala hlavní postavy. I když jsou to záporné postavy, prostě to nejde jinak, než abyste si je tady oblíbili. Za celý příběh nebyla ani jedna část, která by mě nudila nebo bych ji chtěla přeskočit. Moc se líbí nápad tohoto převedení známých pohádek do sci-fi příběhů, a i když obálka prvního dílu nebyla zrovna jedna z nejlepších, jsem opravdu ráda, že jsem ji začala číst.

Věděla jsem, že budou příběhy Cinder a Scarlet propojené, jenom jsem si představovala, že se to stane až se hlavní hrdinky seznámí. Takže jsem byla hodně překvapená, když jsem zjistila, že příběhy spolu souvisejí už od samého začátku a ještě dřív. Že jeden by bez druhého neexistoval a to bylo opravdu úžasné, všechno promyšlené do nejmenšího detailu.

Už od první kapitoly záchranné akce Scarlet jsem tušila, že je s Vlkem něco v nepořádku. Přece jen cítil pachy lidí a slyšel lépe než ostatní, ale ať už byla moje teorie na tohle jakákoliv, tohle by mě nikdy nenapadlo. Pořád jsem čekala, že Scarlet zradí, a protože je to inspirované Červenou karkulkou, tak to tam být muselo, ne? Ale tohle bylo mnohem lepší. Přišlo to ve chvíli, když jsem to nejméně čekala, protože už jsem začínala věřit, že na to nedojde (i když, zas tak moc jsem se nemýlila). Možná, že se mi tento příběh tak líbil, protože moje nejoblíbenější pohádka je právě o Karkulce, ale možná taky ne, protože tahle kniha byla prostě amazing.

Ale i tak jsem si více oblíbila Cinder a během čtení Scarlet u mě tento pocit přetrval. U Cinder mám ráda její uvažování, její chytrost a obětavost, která ale není až tak velká, že by byla nereálná. Ale o Scarlet by se taky nedalo říct, že je nudná. Má silnou vůli a její loajalita k babičce a odhodlanost ji zachránit je vážně chvályhodná.

“Did you just shoot me?”

“You didn’t leave me much choice.”

Občas se v knize objevily kapitoly za Kaie, které někdy přerušily důležitý děj na jiném místě, za což jsem moc vděčná nebyla, ale na druhou stranu bylo dobré vědět, co se děje ve světě a co chystá Levana. Ani jsem se Kaiovi nedivila, že byl na Cinder tak naštvaný a nevěděl, co si má myslet. Kdybych například o někom, koho jsem potkala před pár dny, zjistila, že umí ovládat mysl, taky bych si nebyla jistá, jestli všechno nebyla jen iluze. A taky úplně chápu Scarletino chování po tom, co se jejich příběhy s Cinder střetly, protože ona se o nic neprosila, chtěla jen zachránit svou babičku a jít domů, takže bylo docela pochopitelné, že si ji hned neoblíbí, když Cinder byla pravděpodobnou příčinou těchto problémů.

Doufám, že se celá série jednou dostane ke mně domů mezi ostatní knížky a myslím, že to bude dřív, než později. Už se těším na čtení Cress, protože příběh Lociky mám skoro stejně ráda jako Karkulčin, a netrpělivě čekám, co dalšího se dozvím.

Určitě doporučuji si tuto sérii přečíst, zaručeně tím nic nezkazíte.