Percy Jackson už si zvykl na to, že není jen tak obyčejný
kluk z New Yorku – jako syn boha moří Poseidóna patří do dvou světů, lidského i
mytologického, kde se to hemží záludnými a krvelačnými nestvůrami. A spousta
těch příšer, které dřív znal jenom ze starých řeckých pověstí, mu teď usiluje o
život… Po nečekaně klidném školním roce se poslední den před prázdninami na
Percyho sesype celá lavina problémů – hodina tělocviku se promění ve vybíjenou
s lidožravými obry, kamarád Grover se dostane do problémů a Táboru Polokrevných
hrozí zničení. A tak se Percy a jeho přátelé vydávají na další nebezpečnou
výpravu…
Percy tráví svou sedmou třídu na nové škole, kde si najde nového kamaráda, a jak brzy zjistí i on patří do světa, který objevil teprve minulý rok. Svůj poslední den se znovu setká s Annabeth a bohužel i s dalšími problémy. Proto musí odložit všechny své plány na oslavu úspěšně dokončeného roku, a znovu prchat do Tábora. Ale místo, kde se začínal pomalu začínal cítit jako doma, se změnilo od základů. Není tam tak bezpečno, jak kdysi bývalo. A tak se Annabeth, Percy a jeho nový kamarád vydávají i přes zákaz na výpravu s podporou pár bohů. Přece jenom nejdou jenom zachránit Tábor, ale jedou si pro svého kamaráda.
Tento díl mi možná v některých ohledech připadal ještě
lepší než ten předchozí, ale oba dva měly své vlastní napětí, akce i příběh.
Objevily se zde nové eposy a seznámila jsem se s novými
bohy. Líbí se mi tohle přepisování do moderní doby, ale už si tak nejsem jistá
Olympem v Americe. Myslím si, že musí být těžké napsat znovu příběh, který
už jednou byl napsaný. Ještě k tomu, když autor ví, že pravděpodobně jeho
dílo nebude lepší než to původní. Ale u téhle série to vůbec nevadí. Je čtivá,
napínavá a nenechá ani na chvíli oddechnout. V jednom kuse jde hrdinům o
život a tím, že autor do knihy zapojil tolik akce a zápletel, se pěkně vyhne zbytečným
monologům. Žádné nadbytečné informace nebo další věci, které mě často na
knihách štvou. Všechno do sebe hezky zapadá a jedno by se bez druhého neobešlo.
No, nebo aspoň většinou.
Během čtení jsem se dozvěděla další detaily z minulosti,
vzniků i zániků některých vztahů mezi bohy a hrdiny. Poznávala jsem charaktery nových
hrdinů, kteří se v tomto díle objevili. Stejně jako první díl, tak i tady
se občas objevily vtipné poznámky nebo odpovědi, které už jsem si začala s touto
sérií spojovat.
„Napovím ti. Co máš,
když oholíš berana?“
„Svinčík?“
-str 100
Jak už jsem dřív zmiňovala, na výpravu se přidá nový hrdina.
Tyson je… no, jedním slovem obrovský, ale pro Percyho by udělal cokoliv a jeho
povaha se vylučuje s jeho vzhledem. Avšak já si ho během výpravy nějak
neoblíbila. Byly části, ve kterých jsem mu držela palce a tiše se za něj modlila,
ale ani v nejmenším nenahradil Grovera. V tomhle se mi líbil první
díl. Malý kozlík se prostě do jejich party hodí víc.
Percy se v tomto díle dozvěděl, komu může doopravdy
věřit a na koho si dát pozor. Když se plán Krona dal konečně do pohybu,
hrdinové ukázali svou pravou tvář.
V knize jsem narazila na víc překlepů. než by se v knihách
s tři sta stránkami mělo vyskytovat. A to mě trochu mrzelo, protože je to
opravdu dobrá kniha, ale myslím, že tohle nejsem schopna jen tak překousnout,
například „No, mám rád Héraklése.“ (str. 114) Jako vážně? To ví i takový ignorant
českého pravopisu jako já, že čtvrtý pád je ‚Hérakla‘ (I když tohle tam tak
úplně nepatří, ale to není důležité.)
Jsem hrozně zvědavá na další díly. Co dalšího se dozvím a
jaké nové překvapení si autor v sérii nachystal? Protože konec mě opravdu
překvapil, musím říct, že tohle jsem nečekala ani v nejmenším. Tuším, že
Annabethina věta: „…buďto byste byli nejlepší kamarádi, nebo byste se museli
zaškrtit.“ (str. 157), se brzy stane skutečností a ukáže, co z toho. A
upřímně se na to hrozně těším.
Hodnocení: 4/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat