Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
Obsahuje spoilery
Na
tuhle knihu jsem byla opravdu zvědavá. Samozřejmě vím, že knížek o upírech je
víc než dost, ale nějak jsem neodolala. A jsem za to ráda, protože mě kniha
mile překvapila.
Líbilo
se mi prostředí, ve kterém se celý děj odehrával, nadvláda upírů i hrozící
nebezpečí posledním glupanům. Chválím za pojmenování určité skupiny svým
vlastním jménem.
Nevím
sice kolik zde bylo na světě lidí, ale jak velká je šance, že mezi sedm vybraných
zvolí jednoho glupana (nebo víc)? Ale bez toho by příběh nevznikl, takže musíme
přehlédnout nepravděpodobné náhody.
Lid
v této knížce byl naprosto dokonalý. Byli to ti nejnechutnější a nejuslintanější
potvory, o jakých jsem četla. Ale to je dobře, ne? Aspoň si patnáctileté holky
nebudou pod slovem upír představovat dokonalého Edwarda, zářícího na slunci, a
nebudou si přát, aby byli skuteční.
Avšak
jejich touha po krvi mi přišla trošku zvláštní. Někteří z nich nikdy krev
z glupana neochutnali, ale přesto po ní toužili víc než po čemkoliv jiném,
a přitom je od sebe ani nedokázali rozeznat. A jak vůbec věděli, jak voní pach
glupana, když ho předtím necítili?
Mým přirozeným instinktem je se usmát – to znamená
roztáhnout rty a odhalit zuby – a ne poškrábat se na zápěstí. Mám tam citlivá
nervová zakončení, ne vtipnou kost.
-str.
15
Stejně
jako ředitel institutu se zajímal, proč Gen dostal zvláštní ubytování v knihovně,
jsem byla zvědavá i já. V budově bylo plno prázdných pokojů, ale on dostal
místo v knihovně, oddělené od ostatních. Že by to zařídil další glupan v institutu
nebo ve vládě? Jeho příbuzný? Známý jeho rodičů? Tahle otázka mi zůstala
nezodpovězená, ale možná se to ještě napraví.
Řešení
na jeho problém s vodou jsem znala už od té chvíle, kdy se o něm zmínil,
ale to on tady má být ten chytrý, ne já.
Vážně
jsem se těšila na průběh celého honu, chtěla jsem vědět, jak bude lovit glupany
a taky, co udělá proto, aby se neprozradil. Jenže pak se během deseti stránek
všechno změnilo a mně nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit.
Ze
začátku se mi líbilo, že Gen ani nepomyslel na to, že zachrání glupany určené k lovu,
protože v hodně knížkách si hlavní hrdinové myslí, že můžou všechno a
právě oni zachrání celý svět. Ale tady se každý, kdo přežil snažil zachránit
sám sebe. Tedy, po většinu příběhu to tak bylo, takže musím říct, že mě konec
mírně zklamal. Ne proto, co se dělo
nebo jak se to dělo, ale kvůli proč se to vůbec dělo.
Ale
je pravda, že posledních pár vět splnilo svou funkci a správně navnadilo na
druhý díl. Dokonce jsem měla „husí pupínky“.
Určitě
knihu doporučuji si přečíst. Hlavně těm, kteří nemají rádi upíry, protože v téhle
knize bude vaše nechuť k nim oprávněná. A taky vám řekne, proč je lepší
žít jako glupan mezi glupany a ne jako glupan mezi cizí rasou, kdo by to
náhodou nevěděl.
Book trailer
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat