Jsou záhadní, přitažliví a
nebezpeční... Kambioni.
Sedmnáctiletá Samara pracuje v knihkupectví, aby si vydělala na své první auto. Spolu s ní tam pracuje Caleb, okouzlující a tajemný mladík, jehož uhrančivý pohled nenechá klidnou téměř žádnou ženu. Samara je ale jediná, která cítí, že za jeho neodolatelným úsměvem se skrývá nebezpečí.Tajemství, které Caleba obklopuje, přivádí Samaru do světa kambionů, ve kterém je přitažlivost a atraktivita podmínkou pro přežití. Když se kolem začnou dít děsivé věci a ohrožovat její blízké, musí Samara riskovat a učinit rozhodnutí, které možná změní její život. Navždy.
Obsahuje spoilery!!!
Proč mám i po tolika letech
husí kůži ze jména Samara? Toho filmu se asi už nezbavím…
Ale naštěstí je kniha psána v ich-formě
a kamarádi ji většinou oslovují Sam, takže jsem to přežila. Jak už je napsané v anotaci
Sam pracuje v knihkupectví, kde každý měsíc mají pracovníci knižní klub,
kde se rozhodují, kterou knihu doporučí návštěvníkům. Tohle se mi velmi líbilo,
mně by taky prospělo někdy někomu říct děj právě přečtené knížky (někomu, kdo
by mě doopravdy poslouchal), takže jsem nechápala, co se jí na tom nemůže
líbit. Ale asi je pravda, že kdybych měla další hodinu kvůli toho sedět v práci
s lidmi, které moc nemusím, taky by mi to začalo lézt na nervy.
Příběh začíná velmi pozvolna
a musím říct, že na mě byl začátek trochu moc pomalý, ale možná to bylo tím, že
se mi moc zalíbilo prvních pár kapitol v knize Andělé noci (pouze dějem,
ne stylem psaní). Ale po takových padesáti stránkách jsem se do knihy opravdu
začetla a chtěla jsem se dozvědět, co bude dál.
Sam je míšenka, její otec je
černoch a matka běloška, která otěhotněla v šestnácti a její rodiče ji za
to vydědili. Sam mi přišla jako silná osobnost, hodně přemýšlela než něco
udělala a dokázala si dát věci dohromady. Ale občas bylo znát, že je trochu
smutná, podle toho, jak se na ni lidé dívali kvůli její barvě, avšak našlo se
pár lidí, kteří ji brali takovou jaká je a těch si Sam mimořádně vážila. Bylo
jasné, že by pro své kamarády udělala cokoliv. To bylo znát z večírku, kdy
se kvůli Alicii vrhla na Garreta, i když byl dvakrát větší než ona a ještě k tomu
vytrénovaný sportovec.
Po tom, co se jí Caleb svěří
se svým tajemstvím o démonovi, se mu snaží za každou cenu pomoct, i když mu tak
úplně nevěří. Tento démon sdílí duši s Calebem a živí se životní energií,
kterou získává z aury lidí. Ale on se snaží od svého ducha oddělit a je to
právě Sam, která ho přesvědčí, že duch je jeho součástí a on ho musí přijmout,
aby se ho naučil ovládat. Aby duch přežil, vydává jakousi přitažlivost, která
působí na opačné pohlaví a Sam je jediná, která je díky své nevinnosti a
uzavřenosti k okolnímu světu imunní tomuto účinku.
„Slovo démon nemám rád.“
„A já nemám ráda slovo pernamentka, a
lidi ho stejně používaj,“ odsekla jsem.
Možná jen bych vytkla této
knize, že postrádala trochu více akce. Když už se něco dělo, tak mě to opravdu
bavilo, bylo to zajímavé a originální, ale mezi tím byly části, ve kterých jsem
se po pravdě trochu nudila.
Všimla jsem si, že když Caleb
mluvil o své matce na straně 63, zmínil, že je pět let po smrti, ale na str.
115 je napsáno, že umřela před deseti lety. Osobně doufám, že je to chyba
překladatelky a ne autorky.
Avšak menší nedostatky nahradil
konec, který za to stál. Já osobně jsem na konce knih velmi vybíravá, protože i
když se mi líbil děj, hlavní postavy i prostředí, konec mezi definici „vážně
dobrý“ patří jen málokdy. Ale tenhle tam můžu zařadit, protože byl opravdu
výborný. Autorka se nebála rozloučit s jednou ze svých postav a originálně
vyřešit problém mezi Sam a Calebem, který měli už od první chvíle. Určitě stojí
za to si tuto knihu přečíst, už jen kvůli toho konce. 
Žádné komentáře:
Okomentovat