Dru Andersonová je „divná“, kam až její paměť sahá. Cestuje s otcem od města k městu a loví strašidelné noční potvory. Je to zvláštní život, ale dobrý – dokud všechno nevybouchne v ledovém, zchátralém městě v Dakotě, když se jí kuchyňskými dveřmi vláme do domu hladový zombie. Osamocená a k smrti vyděšená Dru se ocitne v pasti, a bude potřebovat veškerý svůj důvtip a zkušenosti získané při tréninku, aby vyvázla živá. Příšery se rozhodly oplatit svým pronásledovatelům stejnou mincí, a tentokrát je na pořadu dne Dru. Šance na přežití? Mizivá až žádná. Pokud nevydrží do svítání, je po všem...
Obsahuje spoilery!!!
Říkala jsem si, že to bude fajn příběh, kde hlavní hrdinka
je dcera zombie a spolu s ním loví příšery. To jsem však netušila, že mi
autorka tuto představu hned na začátku zničí. V anotaci jsem se ani nepozastavila nad tím,
že „se jí do domu vláme hladový zombie", natož aby mě napadlo, že to byl její otec. Ze zadní strany knihy začíná anotace takhle: „Táta? Zombie. Máma? Dávno mrtvá. Já? To je právě to
děsivý.“
Až někdy v polovině knihy jsem se zamyslela nad tím, že
je to prostě slovo zombie a není u toho žádný čas, jako například bude, je, byl
nebo něco takového. Takže čtenáři předtím ani nedojde, že on teprve bude
nemrtvý a nebude jím na dlouho. Ale co, aspoň jsme na začátek měli nějakou tu
akci, která hodně knihám chybí a musíte čekat až na konec. Takže neříkám, že je
to blbé, i když mě právě tahle neobvyklost ke knize přitáhla. Ale zase nemám
ráda, když se do knih pletou rodiče (ne, že bych proti nim něco měla), ale otravují
mě takové ty rozhovory mezi náctiletou holkou a její matkou. Kde ji matka poučuje o
životě a zakazuje ji udělat to či ono a holka pak plánuje, jak to udělat, aby
to matka nezjistila - to mi přijde jako hrozný zdržování příběhu a neuvěřitelně nudné. Proto je někdy lepší, když jsou rodiče někde daleko nebo jsou mrtví nebo
je úplně jednoduše hlavní hrdinka dospělá. A v téhle knize se autorka
nudným rozhovorům šikovně vyhnula.
V příběhu se na začátku objevuje Druin spolužák, který
jí pomůže se dostat přes bolestnou ztrátu. Ale má z toho leda to, že
skončí s pokousaným ramenem od vlkodlaka a Dru je mu moc zavázaná na to,
aby mu prohnala kulku hlavou, jako by to udělal její otec. Později však zjistí,
že se jí ještě bude hodit. Na scéně se objevují další příšery a my zjistíme
proč by právě Dru měla být „to děsivý“, dozvídáme se o jejím rodokmenu a
neobvyklých genech, které jí dávají zvláštní schopnosti.
Zjišťujeme tajemství, které Dru nikdy neměla zjistit, a
seznamujeme se s vrahem jejích rodičů. „Ale ne, další studený zubatý
potvory. Copak už jich nebylo dost?“ – první myšlenka, které se mi po odhalení vraha objevila
v mysli (i když já nemám moc co říkat, když moje nejoblíbenější série
jsou Pokrevní pouta, ale stejně).
Do knihy se mi nějak nedařilo začíst, tedy alespoň ze
začátku. Slova jako „širokejma ramenama“, „vrzaj a mumlaj“ a minimálně deset
dalších na každé stránce mi prostě trhaly uši. V žádném případě neříkám,
že já mluvím nebo píšu vždy spisovně, ale aspoň to nedělám takhle vědomě. Slovo
jako „bysme“ v přímé řeči jsem už překousla, ale používat tohle „ej“ ve
slovech je fakt příšerné. Nevím jestli je to jen styl překladatelky nebo záměr
autorky, ale doufám, že už to nikde neuvidím (s výjimkou téhle série, protože zase by bylo trochu divné, kdyby takhle byl napsaný jenom první díl).
Když už jsem to s knihou chtěla vzdát, tak se mi konečně
povedlo se kolem str. 70-80 začíst, a pak už to šlo více méně rychle.
Hodně se mi líbilo, že tohle je asi jediná kniha o náctileté
holce, která uzná, že potřebuje pomoc dospělých, že to sama nezvládá. V hodně
knihách jsem četla něco na způsob „Vždyť už je mi patnáct (šestnáct, sedmnáct…),
to už jsem skoro dospělá nepotřebuju žádnou pomoc, vystačím si sama.“ A pak to
autoři tak pěkně zakončí, že patnáctiletá holka dokáže opravdu sama přežít ve
světě, kde po ní jdou nájemní vrazi nebo třeba ufoni. No prostě takový
dokonalý nesmrtelný hrdina, kterému pomalu nevěříte ani nos mezi očima.
No tím, jsem chtěla jenom říct, že tohle je myslím poprvé,
kdy hlavní hrdinka vědomě uznala, že potřebuje pomoc od někoho staršího a
zkušenějšího a to se mi na téhle knize líbilo.
Tenhle příběh byl takový pěkný úvod do pětidílné série,
takže uvidíme, co nám přinesou další díly.
Žádné komentáře:
Okomentovat